Zaveďme veřejné kojírny, než nám je zakážou!

Jedna mamina se snažila nakojit své hladové dítko v bance a strhlo se pozdvižení, hodné pokusu o státní převrat. Národ je rozpolcený, napětí ve společnosti stoupá, příznivci kojení na veřejnosti se bezmála rvou s jeho odpůrci.

A přitom řešení je tak jednoduché. Zřiďme kojírny. Co zřiďme, rovnou je instucucá... fuj, to je slovo... rovnou je institucionalizujme zákonem. Zaveďme slogan: „Pro zdraví našich mimin kojírnu do každé restaurace, obchodního domu, úřadu, banky, na každé nádraží!“

Kojírny budou různých úrovní, od těch úplně nejobyčejnějších v podobě malé místnosti s plastovou židlí a malým umyvadýlkem, až po ty luxusní. Ty budou vybavené pohodlným měkkým křeslem, prostorným přebalovacím pultem, dětskou vaničkou či rovnou sprchovým koutem. Vytápění a klimatizace bude samozřejmostí. Jo a taky by v nich mohla hrát hudba. Melodie dle matčina přání pro spokojenější a úspěšnější nakrmení, odříhnutí a případně i uspání miminka. A pro to uspání ještě elektronická kolébátka s automatickou regulací kolébání dle dechové frekvence maličkého.

Podobně jako je dneska samozřejmostí mít v každé restauraci WC (až na pražské hlavní nádraží, že?), budou též hospodské kojírny k dispozici všem kojení chtivým návštěvnicím. Hostům zadarmo (že, některé řetězce fast foodů?), náhodným příchozím zvenku za mírný poplatek.

Na úřadech, na nádražích a třeba i v divadlech nebo kinech budou kojírny obsluhovat a příslušný poplatek za použití vybírat usměvavé kojibáby (pozor, neplést s kojnými). Ty budou maminkám při vstupu vydávat po jednom papírovém ubrousku (v obyčejných kojírnách na nádražích), případně po celých balíčcích ubrousků voňavých a vlhčených (v lepších kojírnách v divadlech).

Všichni lidé budou spokojení a nikdo se už nebude přít, kde je vhodné a přípustné kojit, a kde by to mohlo někomu vadit. Hned zpočátku celého procesu vzniknou nová úřednická místa pro vypracování a vyladění zákonu o kojírnách. Možná na to bude dokonce potřeba zavést zbrusu nové ministerstvo. To se pak po zavedení kojíren do praxe ujme dohledu nad nimi, bude kontrolovat jejich vybavení, práci kojibáb a samozřejmě i to, zda v nich provozovatelé nepáchají nějaké aktivity, které s kojením nesouvisí (třeba, jestli si nějaký hospodský ve své vlastní kojírně nezřídil tajnou ilegální kuřárnu).

Nu a hlavně veřejnost se uklidní, kojící maminky budou šťastné, protože nebudou muset svá dítka neúměrně dlouho vystavovat nebezpečí vyhladovění. Gerilové matky pečlivě uschovají své tasené bradavky zpátky do podprsenek a půjdou bojovat za něco jiného, třeba za právo na život pro svá neoplodněná vajíčka. Puritáni se přestanou křižovat nad obnaženým prsem kojících matek při vyplňování platebních příkazů v bankách. Lidé se přestanou prát po hospo... pardon, po internetových diskusích, neb po hospodách se dneska už skoro nikdo pořádně nepere.

A také budeme zas jednou světoví. Aspoň na chvilku, než si toho všimnou nějací nadnárodní aktivisté, kteří se budou snažit kojírny kriminalizovat. A zakázat je pro nekorektnost, protože jejich existence diskriminuje rodiče, kteří nemohou nebo nechtějí kojit. Sunarem se totiž dá miminko nakrmit bez kojíren klidně třeba v i tramvaji. Nebo v letadle cestou na mezinárodní sympozium o alternativách kojení.