My kočky máme mnohem přímočařejší pohled na život a tedy i způsob vyjadřování, než je tomu u lidí. Proto když napíšu, že je něco pro kočku, nemyslím tím, že by to bylo k ničemu, nýbrž že je to určeno nám kočkám, a toto platí i o Vánocích.
Vezměme to úplně od počátku. Kdysi dávno, před mnoha a mnoha léty se v dalekém Betlémě narodilo panně Marii Jezulátko, maličký Ježíšek. Byla jasná noc, plná hvězd, mrzlo, jen praštělo a útočištěm pro Marii, Josefa a maličké novorozeňátko se stal vyhřátý chlév, který je všechny ochránil před třeskutou zimou venku. V historických pramenech se o tom sice nic nepraví, ale jsem si jistá, že někde v koutku na slámě určitě spala hlubokým spánkem i nějaká kočka, aby se posléze mohla probudit a společně s ostatními radovat z narození Ježíška.
Je dobře, že i v moderním uspěchaném světě mnozí lidé ctí původní význam Vánoc, který jim už v adventním čase přináší zklidnění a vzájemné sblížení. Pravda, občas sice podléhají zmatku a shonu při nákupu vánočních dárků, ale většinou vnášejí do svých domovů klid a pohodu, která je pro nás kočky nesmírně důležitá. Když se totiž lidé, s nimiž sdílíme jejich domovy, hádají, jsou nervózní a stále se za něčím honí, přenášejí své negativní rozpoložení i na nás a my jsme pak nešťastné. Naopak, přinese-li jim adventní čas harmonii a pocit štěstí, můžeme být i my klidné a radovat se ze spolubytí s nimi.
Pak nadejde Štědrý den a svátky vánoční, čas kočičího štěstí. Nejen, že lidé nemusí do práce, nenechávají nás doma samotné a mohou být s námi, ale navíc se scházejí se svými blízkými. Například zrovna teď vidím, jak Linda slastně odpočívá na Lucčině klíně a raduje se z toho, že může být aspoň chvilku s někým, kdo se od nás už před časem odstěhoval.
Na Štědrý večer se lidé navzájem obdarovávají a přitom nevědí, že většina z těchto dárků je určená pro nás. Už jen samotné rozbalování, ozdobné mašličky, šňůrky a kousky papíru jsou pro nás zdrojem nesmírné zábavy. Teď v zimě se venku moc neloví, a tak prohnat prchající konec provázku nebo zakousnout a roztrhat pestrobarevný papír je přece krásným cvičením. A krabice od dárků? Jsou nové, plné zvláštních vůní, moc dobře se v nich jeden schová a prospí. Dříve Linda o krabice od dárků zápasila s Damiánem, dnes je má sama pro sebe.
Nu a dárky samotné? Například takové knihy, ty si lidé určitě dávají kvůli nám, aby se při jejich čtení mohli pohodlně usadit nebo dokonce uložit a poskytnout nám tak dostatek místa na svých klínech k příjemnému lenošení. Pravda, třeba elektronika nás moc nezajímá, je na nás příliš technická, ale naproti tomu „měkké dárky,“ tedy oblečení, to je něco jinačího. Takové dárky nám poskytují nový prostor pro zkoumání, zalézání, nacházení nových pelíšků a my se za ně lidem odvděčujeme tím, že je bohatě zdobíme svou srstí.
Na rozdíl od adventu, který by měl být časem postním, jsou celé Vánoce protkané zlatou nití, které se říká jídlo. A ne ledajaké, lidé si dopřávají mnohé lahůdky a štědře se o ně s námi dělí. Sama si vzpomínám, jak jsem se pokaždé těšila na kapra a přestože jsem bývala dost vybíravá, neopovrhla jsem ani trochou bramborového salátu.
Kdyby se mě někdo zeptal, zda si my kočky více vážíme duševní roviny Vánoc, tedy času lásky, vzájemného sblížení lidských i zvířecích bytostí, zklidnění a době k zamyšlení nebo naopak roviny hmotné, všech těch dárků a jídla, rozhodně bych volila to první.
