Občas si říkám, jak ti lidé mají zvláštně postavený žebříček hodnot. Pro mnohé z nich na něm zaujímají přední místa pojmy, které jsou pro nás kočky stěží pochopitelné. Vezměte si například taková slova jako „krása“ a „ošklivost“ nebo „bohatství“ a „chudoba.“
Milé kočky, dovedete si představit, že byste při rozhodování, zda budete ochotné mít s nějakým kocourem koťata, braly na zřetel to, jak vypadá? Jestli má sametovější a dle vašeho mínění lépe vybarvený kožíšek, případně špičatější čumáček, než jeho kamarád od sousedů zdola? Milí kocouři, když se vám podaří přeprat svého soka z vedlejší zahrady a dostane se vám volby mezi dvěma kočičími nevěstami, vyberete si podle barvy jejich očí nebo třeba délky ocásku? Rozhodně nikoli, takovými prkotinami se zabývat nemusíme, my kočky a kocouři totiž máme, zřejmě na rozdíl od lidí jeden velký dar. Říká se mu hlas přírody, který nás, aniž si to uvědomíme, přesně nasměruje k takovému partnerovi, který je pro založení rodiny nejvhodnější. A zda budou naše koťátka krásná? Samozřejmě, není nejmenších pochyb o tom, že budou ze všech koťat na světě nejkrásnější, jenže to je nám srdečně jedno, my bychom o ně pečovaly úplně stejně, i kdyby byla nejošklivější. A pokud jde o nějaké bohatství nebo chudobu, tak tyto vlastnosti u našich nastávajících kočičích partnerů posoudit nedokážeme vůbec, ty u nich totiž vůbec neexistují.
Na lidi, se kterými žijeme a se kterými obýváme jejich domovy, nahlížíme podobně, jako na ostatní kočky. Vůbec nám nezáleží na tom, jestli se o nás stará nejhezčí člověčí samička z celé ulice, za kterou se otáčejí všichni lidští samečkové nebo jestli o nás pečuje nějaký človíček, který dočista zaspal, když pánbůh rozdával krásu. Stejně tak je nám dočista jedno, jestli ta lidská rodinka, která nás hladí na svých klínech, vlastní výstavní vilu, několik luxusních aut a tučná bankovní konta nebo jestli dře bídu s nouzí a musí se sama omezovat, aby nás byla vůbec schopná nakrmit.
Nám, a nejen nám, myslím, že u psů a u našich jiných zvířecích kamarádů je to stejné, totiž záleží na něčem docela jiném. My potřebujeme a dokážeme ocenit péči a lásku. Jsme šťastné, když si nás naši lidé hýčkají, chovají nás ve svých hřejivých náručích a zahrnují nás svojí láskou, kterou jim pak oplácíme z celých našich srdcí bez ohledu na to, zda jsou hezcí či oškliví a zda bydlí v krásných domech nebo pod mostem. Naproti tomu, pokud nás někdo má jen pro svoji parádu nebo proto, aby se chlubil tím, co dokážeme a na našich vnitřních pocitech mu nezáleží, jsme nešťastné a nic na tom nezmění ani fakt, že nás třeba zahrnuje drahými luxusními hračkami, které stejně nedokážeme ocenit.
Když to vezmu trochu obráceně, tak musím mňouknout, že Damián má vlastně štěstí. Léčba jeho mykózy ještě není úplně dokončená a on se svými lysinkami na hlavě vypadá opravdu žalostně. Jeho lidé jej však zahrnují stejným dílem své péče a lásky jako dřív, když byl mladý, plný síly a z člověčího pohledu krásný.
