Příběh kocourka Filíska měl hodně smutný začátek, nadějné pokračování a nyní zůstává s otevřeným koncem. Než se však k němu dostaneme, podívejme se na krátkou reportáž z umísťovací výstavy, která se uskutečnila v neděli v Kyjích.
Napřed na rozjezd několik žánrových obrázků.
V očích každé útulkové kočky se zračí touha...
... dostat se ven z klece a nalézt svůj nový domov.
A že jich je tam opravdu hodně, schválně je zkuste spočítat.
Možná je to trochu s podivem, ale na kočičích výstavách se občas objeví i pár psů, kteří hledají své nové páníčky.
A jen tak mimochodem, abych to trochu odlehčil, víte, jak se pozná správná útulkářka?
No přece podle častých nevinně zanechaných stop od svých svěřenců.
***
Teď v polovině září praskají útulky ve švech, jsou plné bezprizorních letních koťat a také tvorů, se kterými se někteří lidé pobavili o dovolené na chatách a chalupách, a pak je prostě a jednoduše opustili.
Přesto se na umísťovací výstavě vytvořilo několik pevných lidskokočičích přátelství, jmenujme alespoň některé z nich..
Irena a Bořík
Radka a její dcera s Helčou
Adámek bude mít doma též dvě lidské opatrovatelky
Andrea s rodinkou se ujímá Emilky
Výstavy se zúčastnili kočičáči z těchto útulků: Spolek na ochranu zvířat Dobříšsko, azyl Tylda, Srdeční záležitosti, dočasná péče Hope.
***
A nyní už konečně slíbený příběh kocourka Filíska, který mi vyprávěla jedna z nejhodnějších útulkářek, paní Jana, která spolupracuje s dobříšským útulkem.
Od nějaké neznámé paní se dozvěděla, že na parkovišti supermarketu se pohybuje vyhublý kocourek. Zřejmě ho tam musel někdo vyhodit z auta, protože se za každou cenu snaží získat lidskou pozornost a jakmile někdo otevře dveře svého vozidla, pokouší se nastoupit, tedy proběhnout dovnitř v naději, že se dostane k těm svým. Jenomže lidé si ho nevšímají, odhánějí ho a někteří do něj dokonce nevybíravě kopou, aby se ho zbavili.
Paní Jana mu na zmíněné místo nosila jídlo a modlila se, aby ho na parkovišti nebo na přilehlé frekventované silnici nikdo nepřejel, než se jí ho podaří objevit. To se naštěstí stalo za pár dní. Kocourek se ukázal a velice ochotně se nechal odnést do Janina domácího depozita, kde hned dostal své nové jméno Filísek,
Jenomže hned po transportu domů se ukázalo, že to s Filískem nebude jednoduché, protože byl ve zbědovaném stavu. Byl zraněný na čumáčku, možná od náhodné kocouří potyčky, ale spíš to vypadalo na jeden z těch neurvalých lidských kopanců. Vyhublý, nastydlý a tak zaklíšťovaný, že ani nezbylo místo pro blechy, během dvou dnů mu těch klíšťat vytáhla paní Jana přes čtyřicet.
Filískovi se v domácím depozitu dostalo potřebné péče, krmení a mazlení, paní Jana ho několikrát vzala na veterínu, kde byl nejprve prohlédnut a ošetřen, a postupně vyléčen z nemocí, které si přinesl z ulice. Tedy z parkoviště, abych to nepopletl. Následná kastrace a očkování bylo samozřejmostí, ostatně jako u všech koček, kterým se dostane útulkové péče.
Zhruba dvouletý Filísek byl tedy zachráněn, zabydlel se doma v depozitu a mohl se tak začít chlubit svou milou kocouří povahou. Prostě mazel jako hrom, tvor, který miluje a zároveň vyžaduje co nejvíc lidské pozornosti, zřejmě potřebuje dohnat to, čeho se mu v minulosti nedostávalo.
Ale pojďme ve Filískově příběhu dál. Paní Jana by si ho ráda nechala, ale není to možné, protože tam venku čeká mnoho dalších koček, které potřebují, aby se o ně někdo postaral. Hledá tedy pro Filíska nový domov, lidi, kteří by ho přijali za člena rodiny a ujistili ho, že zdaleka ne každý dvounožec je zlý jako ti, kteří ho vyhodili.
A to je právě ten otevřený konec našeho příběhu. Filísek byl na nedělní výstavě v Kyjích, ale navzdory své kráse a podmanivosti neměl štěstí. Však se na něj podívejte.
Nicméně paní Jana pro něj hledá nový domov dál. A teď vám na ni něco prozradím, až ho najde, tak se jí při předávání Filíska do nové rodiny zalesknou oči slzami. Ona to tak zkrátka má, do každého svého svěřence se zamiluje, chtěla by si ho nechat, ale kvůli dalším potřebným nemůže.
Pokud byste věděli o někom, kdo potřebuje takového bezvadného parťáka, jakým je právě Filísek a kdo má kočky natolik rád, aby mu nepřipravil další zklamání, řekněte mu o něm a dejte mu kontakt na paní Janu: jana.hradil.ova@seznam.cz. Anebo, a teď mi promiňte, že už vás hned po týdnu zas lákám na další umísťovací výstavu, ho v sobotu 21. září pošlete do Libně. A přijďte samozřejmě také, Filísek se tam totiž zase objeví a ve společnosti mnoha dalších koček a kocourů s podobnými příběhy, jako je ten jeho, tam bude hledat hřejivou náruč svých nových lidských společníků.
Podaří se Filískův příběh uzavřít šťastným koncem?
Poznámky: Fotografie nezletilých osob jsou publikovány se souhlasem jejich rodičů. Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
