Člověk je, chtě nechtě, dennodenně vystaven celé řadě negativních podnětů. Případně takových podnětů, které vnímá negativně, i když z objektivního pohledu negativní být vždy nutně nemusí. Je to dáno tím, že mnohem intenzivněji vnímáme to, co vůči sobě považujeme za špatné, než to, co považujeme za dobré. Pozitivní podněty přijímáme spíš jako samozřejmost a mnohdy si je ani neuvědomujeme. Zřejmě za tento princip vnímání nemůžeme, zdědili jsme jej po našich dávných předcích. Negativní podněty z okolí pro ně představovaly akutní nebezpečí, proti kterému bylo třeba bojovat za účelem vlastního přežití, a proto jim bylo nutné věnovat daleko větší pozornost, než těm pozitivním.
Různí lidé jsou na tyto negativní podněty různě citliví. Ti šťastnější je dokáží přijímat zlehka, mávnout nad nimi rukou a nezabývat se jimi, jiní se snadno rozčílí, další se jimi trápí a užírají, například jediná drobná nespravedlnost jim dokáže pokazit celý den.
Bez ohledu na to, zda jsme takoví nebo makoví, měli bychom se vědomě snažit negativní podněty něčím vyvažovat, a dbát tak o svoje psychické zdraví. Pro většinu z nás by to nemělo být tak složité, mohlo by postačit udělat si každý den alespoň jednu drobnou radost. Každý jsme jiný, každého z nás dokáže potěšit něco jiného. Možností je celá řada, někdo si dokáže udělat radost dobrým jídlem, jiného potěší milý rozhovor s někým blízkým, další se spokojí s chvilkou zastavení ve shonu a pohledem na krásnou krajinu. Někdo hledá potěchu v modlitbě či rozjímání, jinému udělá radost pomilování s partnerem. Pokud si každý z nás dokáže nalézt a vědomě užít „to své,“ něco z toho, co má rád, co je pro něj dostupné a čím neublíží svému okolí, bude se mu žít líp a všechny negativní podněty bude přijímat snáz. A pokud bude dokonce potěšením svým přinášet radost též ostatním, může si gratulovat k nálezu střípků štěstí v moři všedního života.
