Táto, proč tamtudy letěli, když je tam válka?

Zeptal se malý sotva školou povinný klučina svého otce u snídaně na dovolené. Z rádia v jídelně penzionu hlásili poslední zprávy o tragické události, lidé seděli jak zkoprnělí, někteří se dohadovali, kdo vlastně zavinil zbytečnou smrt tolika nevinných.

Dětské vnímání skutečnosti je jiné, než je tomu u nás dospělých. Co může takový malý hošík vědět a domýšlet se o mezinárodním dění, o zájmech mocných a bohatých, o tom, jak ovlivňují životy obyčejných?

Vidí vše jednoduše a srovnává s tím, co se jeho samotného bezprostředně týká. Možná si zrovna vzpomněl na včerejší zákaz svých rodičů, když byli na výletě: „Nesmíš na okraj té skály, je to nebezpečné, uklouzneš, spadneš a zabiješ se!“

Dnes mimoděk slyší ty tragické zprávy z rádia, zaslechne pár komentářů snídajících lidí, ničemu z toho pořádně nerozumí, vnímá jen, že nějaké letadlo letělo nad nebezpečným místem, spadlo a zabila se spousta lidí.

A tak se na to zkouším podívat dětskýma očima a nejen za toho kluka se ptám leteckých společností: „Proboha, proč tamtudy ještě létáte, když tam zuří válka?“