Lazárek je mezi skřítky opravdovým chudáčkem. Trápí ho totiž téměř všechny nemoci, na které si člověk může vzpomenout. Pokud některou z nich čirou náhodou zrovna nemá, tak si ji alespoň namlouvá.
Je hubený, neřku-li přímo vychrtlý, protože trpí neustálým nechutenstvím, má zkažený žaludek, průjem se u něj střídá se zácpou. Nevím, jak to dělá, ale občas dokonce zvládne obojí najednou. Belhá se s hůlčičkou, neboť ho trápí klouby i záda. Přitom stále do všeho vráží, protože navzdory silným brýlím téměř nevidí. Má totiž šedý i zelený zákal. S jeho sluchem to není o moc lepší, stále mu píská v uších a hučí v hlavě. Kvůli ucpanému nosu huhňá a není mu téměř rozumět, pokašlává a posmrkává. Angíny mívá dokonce dvě, tu obyčejnou i tu pectoris. Tak bych mohl pokračovat dál a dál, vyjmenovávání jeho chorob by mi zabralo celý den.
Lazárek je nešťastné a zoufalé stvoření. Není mu pomoci, protože skřítky žádný doktor neléčí, a i kdyby léčil, Lazárkovi by to stejně nebylo nic platné, nemá totiž zdravotní pojištění. Jedinou trošku radosti nachází ve chvílích, v nichž zjistí, že některou z jeho nemocí trpí i někdo v jeho okolí. To se pak utěšuje myšlenkou, že ve svém trápení není sám.
Lazárek vyhledává lidi, kteří snadno podléhají představám o svém špatném zdravotním stavu. Stěhuje se k nim do jejich příbytků a tajně jim našeptává, že trpí tou či onou nemocí. Jakmile takového člověka třeba píchne v břiše, Lazárek mu hned vnukne myšlenku o zápalu slepého střeva, žlučníkových kamenech, ne-li o něčem ještě horším. Člověk hypochondr znejistí, začne se bedlivě pozorovat a obíhat kdejaká vyšetření. To si pak Lazárek tiše mne ruce a je spokojený, že má spolutrpitele. Takový pan Konrád z někdejšího seriálu Doktor z hor, ten by byl ideálním Lazárkovým spojencem.
Buďme tedy obezřetní a při prvních nejasných příznacích nějaké nemoci nepodléhejme hned pesimizmu a přesvědčení, že ji nutně musíme mít. Raději zbystřeme a podívejme se, zda se o naši přízeň nezačal ucházet Lazárek. Jeho přítomnost poznáme vcelku snadno. I když se snaží zůstat nezpozorován, prozradí ho téměř neslyšitelné neustálé pochrchlávání, kňourání a tichoučké ťukání jeho skřítkovské hůlčičky. Zůstaneme-li k jeho našeptávání hluší, brzy se odstěhuje někam jinam a my od něj budeme mít pokoj. Nicméně, ještě dřív, než od nás odejde, můžeme mu trochu pomoci, udělat mu aspoň na chvilku radost. Máme-li doma nějaký sice neúčinný, avšak docela neškodný preparát, třeba drahý vitamínový přípravek, můžeme nenápadně položit někam pod stůj pár tabletek. Začneme-li jej hlasitě vychvalovat a říkat, jak zázračně účinkuje proti různým chorobám, Lazárek se těch odložených tablet tiše zmocní a začne je užívat. Jako lék mu sice nepomohou, ale zafungují jako placebo a on bude mít aspoň na čas pocit, že je mu o trochu líp.
