Ruka na ňadru
Z fotky nebylo zřejmé, jestli jde jen o nějaký pokus o umělecký akt nebo zda je majitel ruky v intimním vztahu s nositelkou ňadra. A i kdyby někdo nakrásně vytušil, že ruka i ňadro jsou na sebe zvyklé už dlouhý čas, nedokázal by zjistit, zda ten muž podle společenských regulí patří jiné ženě a ta žena jinému muži.
Ňadro bylo trochu sesunuté do strany, jak se obvykle stane, když žena ulehne na záda. Ukazováček jakoby mimochodem zakrýval bradavku, ruka nesvírala ňadro silou, z dotyku nebylo možné vyčíst žádnou počínající vášeň. Spíš možná uvolnění podobné tomu, které přichází, když se žena stočí do mužova ochranného náručí po právě prožitém milování.
Zasnil jsem se. Prohlížel jsem si tu fotku zas a znovu, snažil se upamatovat na své pocity a myšlenky v okamžiku, když jsem ji pořizoval. Pojednou se však moje vnímání začalo rozostřovat, obrázek se vytratil a já se s trhnutím probudil.
Překvapeně jsem otevřel oči a rozhlížel se ve snaze zachytit poslední stopu právě zmizelého snu. V první chvíli jsem si uvědomil jen kalné světlo počínajícího nedělního rána, deroucí se skrz stažené závěsy do naší ložnice. Mobil jsem zahlédl na svém nočním stolku a došlo mi, že v něm žádná fotka mé ruky spočívající na ženském ňadru nikdy nebyla a není.
Na druhé straně manželské postele jsem postřehl pohyb. Moje manželka se v polospánku protáhla a zavrtěla tak, jak to lidé dělají, když zjistí, že je ráno, ale ještě není třeba vstávat. Vrátila se mi myšlenka na ruku a ňadro, tentokrát však nikoli ze snového obrázku, ale skutečné.
Otočil jsem se k Veronice, zlehoučka jí vsunul ruku pod přikrývku, zvolna se propracoval k jejímu ňadru a začal ho jemně hladit na bradavce. Bylo o něco větší a pevnější než to cizí ze snového obrázku. Pocítil jsem prudkou touhu a počínající vzrušení a začal doufat v zázrak. Věřil jsem, že tentokrát se to konečně zlomí a všechno zas bude tak krásné jako kdysi před několika léty. Jako předtím, než jsme přišli o syna, kterého nám i s kočárkem smetl opilý řidič, když velkou rychlostí vletěl na tramvajový ostrůvek.
Veronika uchopila mou ruku a zlehka ji položila stranou: „Bedřichu, nech mě, prosím, nezlob se, já nemohu. Mám tě ráda.“
Bodlo mě u srdce, náš syn! Bylo to tehdy příšerné. Opanoval jsem se, potlačil touhu a vzrušení: „Promiň, ty se nezlob. Klidně si ještě zdřímni, přinesu ti snídani do postele.“ Hlavou mi prolétla poslední myšlenka na ňadro ze snového obrázku. Čí vlastně bylo? Záleží na tom?
Tiše jsem vstal, sešel po schodech dolů z podkroví a přemýšlel, jestli je v lednici ještě dost té domácí jahodové marmelády, která mé Veronice tolik chutná. Už jí tam zbývá jen maličko, jen na jedno namazaní. Jenom pro ni.
***
Veronika: Zamrzelo mě, že jsem zas už po tolikáté nemohla Bedřichovi vyhovět. To krátké pohlazení, jeho náznak a mé následné odmítnutí mě v myšlenkách hodilo o roky zpátky. Jak ráda jsem mívala jeho laskání, prudkou nekompromisní a zároveň neuvěřitelně něžnou cituplnou vášeň. Jak ráda bych se mu znovu poddávala, byla šťastná a vnímala, jak on je šťastný. Nejde to však, není to možné, při každé myšlence na sex se mi vrátí vzpomínky na plod naší lásky. Na malého kudrnatého Fanouška s rozzářeným dětským úsměvem, jehož jsme tolik milovali a kterého nám zčistajasna osud vzal.
Vzpomínky na nejhorší období mého života, na pocity ženy tragicky ztrativší dítě, které byly tehdy tak silné, že jsem balancovala na hraně rozhodnutí pohlédnout vlastní rukou do tváře smrti a vydat se za ním. Nemít Bedřicha, který mě, ač byl stejně nešťastný jako já, dokázal podržet a celým tím chmurným časem provést.
Odmítla jsem ho jako už tolikrát, snad bych mu ani neměla právo vyčítat, kdyby si za mě našel jinou. Ne takovou psychickou trosku, jakou jsem já, ale ženu, která je skutečnou ženou. Takhle to dál nejde...
Teď mi jako obvykle v neděli ráno připravuje snídani a já vím, že mi přinese chleba s naší jahodovou marmeládou, přestože už na něj nezbyde a on ji má též moc rád. Vím, že nepospíchá, myslí si, že možná ještě spím. Mám pár minut času, stačím se rychle osprchnout, tiše se obléknu, sejdu dolů, překvapím ho a o ten chleba s marmeládou se s ním rozdělím napůl.
Chladná voda dopadá uklidňujícím proudem kapiček na mou pokožku, na ňadra, která on vždycky tak rád svýma chlapskýma rukama laskal. Skrz prosklené dveře sprchového koutu vidím svůj odraz v zrcadle. Postavu mladé ženy, na které není poznat její psychické zestárnutí. Její oči se dívají do mých a hovoří ke mně beze slov naléhavým hlasem: „Veroniko, probuď se ze snu, jsi přece žena!“
Nejdu dolů, vracím se do postele a zespodu slyším tiché Bedřichovy kroky, stoupající po schodech. V rukou nese tác se snídaní a nahlíží do dveří, jestli už nespím. Mé srdce poskočí, tělem mi projede dávno zapomenutý záchvěv touhy a rty samy od sebe zašeptají: „Pojď ke mně. Teď hned, všechno ostatní počká.“
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,48
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.