Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Pán už ten páreček nebude jíst?

Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.

Jenomže ona to zas taková poklidná idylka nebyla. Támhle si koupím patnáct deka vlašáku s rohlíkem, šoupnu si to na stůl a o kousek dál si skočím pro desítku... Tak takhle to tedy rozhodně nešlo. Proč? Kvůli santusákům. To byla taková tehdejší obdoba dnešních žebráků, kteří považovali Korunu za svou výkrmnu, nenápadně číhali poblíž stolů, a jakmile spatřili, že si někdo svůj pokrm či nápoj bedlivě nestřeží, přiskočili a prostě mu ho bleskurychle zhltli nebo vyžahli.

Ne všichni santusáci byli natolik ortodoxní, aby si tímhle způsobem sami posloužili z cizího, vyskytovala se mezi nimi i sorta umírněných jedinců. Kdysi v pravěku svého života jsem se v Koruně občas zastavil a vzpomínám, jak jsem se tam s jedním takovým setkal. U jednoho pultu jsem si koupil párek s hořčicí a pečivem, s touto krmí jsem se přemístil k výčepu, nechal si natočit půllitr, načež jsem vyhledal volné místo u stolu za účelem konzumace. Dal jsem si loka piva - dobrý. Pak natěšeně kousnul do párku - špatný. Holt ta uzenina jaksi neměla svůj den, snad byla stará, poněkud připozkažená, čert ví. Prostě jsem z ní do sebe nasoukal jen pár soust, a jinak se musel spokojit s tím ostatním, tedy pivem, pečivem a hořčicí.

„Pán už ten páreček nebude?“ Ozvalo se za mnou. Já se otočil, překvapeně nadskočil a už jsem ho viděl. Drobný připlešlý mužík v ošuntěném kabátě, prostě jeden z umírněných santusáků, který mě už chvíli pozoroval a teď si dodal odvahy.

„Nebude, klidně ho dojezte, ale bacha, je ňákej divnej,“ odpověděl jsem tomu človíčkovi. On jenom zavýskl radostí, očka mu zasvítila jak dva korálky a párek po mně dorazil na dvě skousnutí. A pak, že tehdy neexistovali chudáci, tenhle měl opravdu hlad.

***

Teď uděláme střih a poskočíme o nějakých plus mínus čtyřicet let dál, tedy do současnosti, konkrétně do předvelikonoční škaredé středy. A taky změníme lokál a z Koruny, která už tak jako tak dávno neexistuje, se přesuneme do naší závodní jídelny.

Ten den jsem vyrazil na oběd dřív než mí kolegové, šel jsem sám a dal jsem si přírodní roštěnou s kroketami. S ukořistěnou krmí jsem se posadil ke stolku pro dva a natěšeně se do toho pustil. Jakkoli nám tam většinou dobře vaří, tak tentokrát se jaksi maličko nezadařilo, roštěnka byla jako houžev a mé zuby měly co dělat, aby si s ní dokázaly poradit. Inu, budiž, může se stát. Nu a krokety? Krokety byly prostě kroketami, ty byly v pohodě, ani připálené, ani nedodělané, s těmi se toho moc vymyslet nedá. Jedinou jejich zvláštností bylo snad to, že pokrývaly většinu mého talíře, bylo ji zkrátka strašně moc.

Nu a já bojoval, roštěnku s vypětím kousacích sil přepral a nad kroketami spekuloval, že je holt asi všechny nedám.

„Dobrý den, můžu si k vám přisednout?“ Ozval se nade mnou ženský hlas, já pozvedl oči, usmál se, přikývnul, pozdravil a popřál dobrou chuť. Naproti mně usedla dáma, kterou znám jen od vidění a která mi trochu připomíná Marušku. Akorát, že tahle byla o něco menší než moje cukrárenská společnice, měla kratší vlasy a světlejší oči. Ale zato byla ještě víc baculatá, že kdybych ty dvě postavil vedle sebe, oble plnoštíhlá Maruška by vedle ní vypadala poněkud anorekticky. Ale budiž, má nová spolustolovnice uměla svá kila nosit s noblesou a v oranžové blůzce s černou sukní ji to opravdu seklo, holt parádní ženská, jak má být.

Oranžová dáma usedla, dychtivě očima zkontrolovala svou porci roštěné s kroketami, krátce střelila pohledem do mého talíře a u vědomí, že už dojídám, mi místo dobré chuti popřála dobrého zažití.

„Děkuji,“ odpověděl jsem, odložil příbor k asi pěti kroketám, které jsem nedojedl a chystal se sáhnout po ubrousku.

„Můžu se vás na něco zeptat?“ Ozvala se znovu oranžová.

„Jasně,“ odpověděl jsem sice s úsměvem, ale s lehkou obavou, že bude chtít zrovna při jídle něco pracovního.

„Vy už ty kroketky nebudete?“ Vyřkla svou otázku.

„Ne...e.“

„A mohl byste mi je dát, prosím?“

Inu, překvapení v mých očích by se v tu chvíli dalo krájet. Leč podařilo se mi zachovat dekórum, zlehka jsem přikývnul, pomohl dámě s transportem zbytku své porce na její talíř a byl rád, že to jídlo nepřijde nazmar. Nicméně položil jsem si otázku, po kom jsem se kdy odvážil dojíždět jídlo, do kterého původní jedlík celý čas dýchal, rejdil v něm mnohokrát olíznutým a snad i oslintaným příborem, občas si nad ním odkašlal nebo se dokonce vysmrkal. Po dětech ano, po vnoučatech též. Po své vlastní manželce samozřejmě. Snad dokonce v přeneseném smyslu slova občas i po našich kočkách, to když mi něco šlohly z talíře a já si toho nevšimnul. Ale po cizím chlápkovi, kterého znám jen letmo od vidění a který může být bůhvíjak prolezlý nemocemi od slintavky s kulhavkou až někam po ošklivé choroby, o nichž se mezi slušnými lidmi nemluví? Tak to teda promiňte, po takovém bych proviant nedojížděl ani náhodou, natož byl-li bych ženou.

Nevím proč, ale, ať mi ta ctěná odvážná okulibá dáma promine, naše dojídací scénka v závodní jídelně mi připomněla onu příhodu z Koruny s vyhladovělým človíčkem, který si mi řekl o párek. Víte, ono se říká, že na škaredou středu by se člověk neměl škaredit, aby mu to škaredení nezmrzlo ve tváři a on se pak nemusel mračit po celý rok až do příštích Velikonoc.

Zvedl jsem se tedy od stolu, možná se i maličko uklonil, na oranžovou dámu jsem se zaširoka usmál, popřál jí dobrou chuť, pěkné Velikonoce a chystal jsem se odejít. Ještě jednou jsem se po ní ohlédnul a spatřil, jak se s výrazem největšího potěšené láduje poněkud tvrdou roštěnkou a k tomu dozlatova opečenou kroketou. Možná právě jednou z těch maličko oslintaných ode mě. A v duchu jsem si řekl: „Holka zlatá, ty krom apetitu máš teda kuráž. Tebe si musím zapamatovat, a až tě tady v jídelně zas někdy potkám, odtrhnu si snad od vlastních úst a zase se s tebou rozdělím o svou porci.“

Autor: Jan Pražák | neděle 31.3.2024 7:07 | karma článku: 29,28 | přečteno: 1283x
  • Další články autora

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 22,67 | Přečteno: 813x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 24,36 | Přečteno: 890x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Hrátky s krásnou dámou

Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.

9.4.2024 v 14:34 | Karma: 30,23 | Přečteno: 2384x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Frajeři na silnicích

„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.

6.4.2024 v 7:07 | Karma: 35,93 | Přečteno: 2673x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Já ti to do smrti neodpustím, táto!

V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.

3.4.2024 v 14:34 | Karma: 32,08 | Přečteno: 1380x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma: 40,20 | Přečteno: 7853x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,87 | Přečteno: 905x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma: 26,98 | Přečteno: 1114x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,30 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma: 28,09 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov

„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.

13.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,85 | Přečteno: 1116x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Rozruch na dámském WC

„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.

10.3.2024 v 7:07 | Karma: 38,21 | Přečteno: 5024x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň

Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.

7.3.2024 v 14:34 | Karma: 38,33 | Přečteno: 6611x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Desatero kočičích přikázání

Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.

4.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,38 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

1.3.2024 v 14:34 | Karma: 43,88 | Přečteno: 5225x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Malá zvědavka v pekařství

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.

26.2.2024 v 14:34 | Karma: 32,57 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!

Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!

23.2.2024 v 14:34 | Karma: 25,35 | Přečteno: 1004x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“

20.2.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 1082x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Jak jsem se pohádal s umělou inteligencí

„Co je to za vymyšlenost? Co to vyvádíš?“ Taky se vám stává, že si povídáte s věcmi, když vás něčím naštvou? Já tyhle věty adresoval svému počítači, když se po poslední aktualizaci začal chovat divně a spousta věcí byla jinak.

17.2.2024 v 7:07 | Karma: 29,40 | Přečteno: 874x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Mezi námi chlapy

Jmenuji se Thor a jsem německý ovčák. Spoustu let jsem hlídal jeden tovární areál, ve kterém lidé vyráběli nějaké stroje. Mým působištěm byl dvůr mezi budovami, oddělený plotem od okolního světa.

14.2.2024 v 14:34 | Karma: 31,89 | Přečteno: 844x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 2125
  • Celková karma 31,34
  • Průměrná čtenost 1304x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.