Nevím, jestli takový termín oficiálně existuje, ale proč tak neříkat té přehršli začasto agresivního a nevkusného vnucování, které se na nás na každém kroku valí ze všech stran.
Smogem se označuje něco okolo nás, co negativně působí na lidské zdraví. Například klasický smog, tedy přesněji řečeno znečištěné ovzduší, je prokazatelně nezdravé a má stanovené přípustné limity různých škodlivin. Případně světelný smog, mediálně známý třeba z českopolského pomezí nebo hlukový smog, kterému se leckde bráníme valy a zdmi podél dálnic.
Nelze popřít, že reklamní smog též negativně působí na lidské zdraví, zejména na to psychické. Rozčiluje nás, bere nám klid a pohodu, odvádí naší pozornost od věcí, na které se snažíme soustředit. Od psychického zdraví je už jen krůček ke zdraví fyzickému, bolesti hlavy, žaludku a další potíže na sebe nemusejí nechat dlouho čekat.
Proto by nebylo od věci reklamní smog nějakým způsobem roztřídit a odstupňovat, podobně jako je tomu u znečištěného ovzduší. Klidně by se dala zavést třeba taková jednotka ohavnosti a vtíravosti. Některé reklamy by ji měly hodně vysokou, třeba ty s onou zelenou skřehotající příšerou od nejmenované společnosti, by dosahovaly nějakých 100 bodů. Naproti tomu vkusná reklama s koťátkem nebo štěňátkem způsobně stočeným na dečce, vyprané v tom a tom pracím prostředku, by mohla mít pouze 5 bodů.
Při každém zásahu reklamou by se člověku připočítal příslušný počet bodů, který by navíc mohl být upravený intenzitou vjemu (velikost, hlasitost, zářivost a podobně). Týmy psychologů a lékařů by stanovily přípustný počet bodů reklamního smogu, kterému smí být průměrný jedinec vystaven za čtyřiadvacet hodin, aniž to ohrozí jeho zdraví. Tedy něco podobného jako je limit polétavého prachu v ovzduší.
V případě, že by se někde (třeba ve velkých městech) nebo někdy (teď před Vánocemi) reklamní smog zvýšil nad stanovenou mez, byla by vyhlášená reklamě smogová situace a přistoupilo by se k regulačním opatřením. Například dočasným vypnutím reklamních spotů v obchodech, vyšuměním reklam v televizních pořadech nebo zakrytím billboardů.
Na samém počátku celého procesu snižování reklamního smogu by byly eliminovány takové reklamy, které překračují stanovenou hranici, řekněme 20 bodů. Šlo by o něco podobného, jako byly v minulosti odsířeny uhelné elektrárny a fabriky těžkého průmyslu.
Lidé, kteří jsou kvůli charakteru své práce trvale vystavováni reklamnímu smogu nad stanovený denní limit, by dostávali rizikový příplatek formou sociálních dávek. Jednalo by se například o zaměstnance obchodních center, pracovníky, kteří pro své firmy monitorují sdělovací prostředky, profesionální řidiče a podobně.
Obce ve svých katastrech a jednotlivci na vlastních pozemcích by si mohli vytvářet reklamně bezsmogové chráněné lokality, čímž by zvýšili jejich turistickou atraktivitu. Přispěli by tak ke zdraví místních obyvatel a návštěvníků, a tudíž by mohli být příjemci státních, respektive evropských dotací.
Ano, já vím, určitá míra reklamy je nevyhnutná a někteří z vás mohou tento nápad považovat za nepřiměřené omezovaní občanské a podnikatelské svobody. Jiní pak na něj budou nazírat jako na sice možná pěknou, ale nesplnitelnou utopickou vizi. Další pro změnu namítnou, že by to bylo příliš nákladné a tudíž vedlo ke zbytečnému zvyšování schodku státního rozpočtu a snižování zisku firem.
Nicméně dovedete si představit televizní pořady jen s minimálním přerušováním reklamami? Obchody, podmalované tichou hudbou, kde vás tak maximálně jednou za hodinu osloví vlídný hlas a omluvně se vás zeptá, zda byste nebyli tak laskaví a nekoupili si to či ono? Případně vkusně a nevtíravě navržené maličké billboardíčky, které nenajdete častěji než jednou za sto kilometrů? Reklamní smog by byl minimální, lidé klidní, vlídní a usměvaví, nevystresovaní tím věčným bombastickým vnucování něčeho, oč ani vůbec nestojí.
Ne, nelekejte se, vrhači reklam do našich ulic, silnic a náměstí, do obchodů, televizí, rozhlasů a internetových médií. Nic tak strašného, jako je regulace reklamního smogu, vám v žádném případě nehrozí. I kdyby se tím nakrásně chtělo zabývat hned několik stran napříč politickým spektrem, stejně by výsledkem jejich rozhádaných snah byl pouze paskvil, který by celý ten nápad odsunul do říše pohádek pro dospělé.
