Jednoho krásného dne mi na počítači přestala fungovat klávesa, na které je nakreslené písmenko F. Nevěděl jsem proč, nebyl jsem si vědomý toho, že bych mu vyhrožoval nějakou daňovou, důchodovou nebo sociální reformou, ba ani ničeho jiného, kvůli čemu by se mohl rozhodnout k protestní stávce. Jenže tenhle alibizmus mi nebyl nic platný, potřeboval jsem psát a tudíž vymyslet, jak tento problém vyřeším.
Nejprve mě napadlo, že se tomuto inkriminovanému písmenu budu vyhýbat pomocí synonym, vždyť v češtině se tak moc nepoužívá. Místo nad frontou na dálnici se budu rozčilovat nad dlouhou řadou aut, z grafů jednoduše udělám diagramy, a když budu svým přátelům chtít poděkovat za fajn večírek, prostě jim napíšu, že jsem se s nimi cítil bezvadně. Nu dobře, jenže co když mě zrovna pozvou mí známí Františka s Filipem? Jak je oslovím? A jak jim pochválím fotky z dovolené, na které jsou tak pyšní?
V latině a v některých dalších jazycích se často napsané „ph“ vyslovuje jako „f,“ a tak jsem si řekl, že bych se mohl zachovat po vzoru odborníků na bezpečnost počítačů, kteří rybaření překládají do angličtiny jako phishing místo fishing nebo farmaření jako pharming místo farming. Rázem budu moci své známé oslovit jako Phrantišku s Philipem, poděkovat jim za phajn večírek s hezkými photkami a postěžovat si, že cestou od nich jsem uvízl ve phrontě aut. Nicméně, posuďte sami, vždyť je to hrozné. Všichni velikáni našeho národního obrození by se nad mými výtvory museli obracet v hrobě a začali by mě strašit ve snech, posílajíce na mě děsivé obrazy hrůzostrašně pokroucených písmen či slov. Navíc na úvod každého svého psaného výtvoru bych byl nucený napsat vysvětlení, proč vlastně ten náš krásný český jazyk tam przním. Bohužel nebo spíš bohudík jsem dospěl k názoru, že ani toto řešení není tím pravým.
Takže co dál? Napadly mě již jen dvě možnosti, obě poněkud nepohodlné a kostrbaté. Buď budu muset pracně nalézt a posléze pokaždé ještě pracněji použít kombinaci klávesy Alt a nějakých číslic, která mi kýžené f vyčaruje, nebo si jednou provždy toto písmenko uložím do dokumentu, který umístím do složky nazvané „veledůležité“ a odtamtud si jej budu do svých dopisů přenášet pomocí Ctrl C a Ctrl V. Opět posuďte sami, není to trochu na hlavu?
Nakonec jsem měl štěstí, osud mě ušetřil dalšího trápení se zatvrzelou klávesnicí. Stačilo pořádně zadout a phouknout, pardon teď už jen normálně fouknout, vylétl drobek a já si zas svého „efka“ mohu do sytosti užívat.
