O nevrlém řidiči a ochotné úřednici
Nicméně tentokrát to bylo úplně obráceně. Zelená kartička se jí zlomila v ruce ve chvíli, kdy se ji chystala přiložit ke čtečce při nástupu do autobusu. Bodejť by se nezlomila, když bylo venku mínus dvanáct a kartička dost dlouho mrzla v kabelce.
„Co mi to sem strkáte, ukažte?“ Optal se řidič na konečné, když se snažila držet obě půlky kartičky tak, aby se předplacené jízdné přece jen načetlo.
„Asi to ruplo mrazem, ale nabitou ji mám. Vždyť mě znáte, jezdím tady každý den,“ snažila se mu to vysvětlit.
„To by mohl říct každej. Dejte to pryč a pěkně si zaplaťte čtyřicet korun.“
Hrabala v peněžence, drobné neměla, podala mu pětistovku.
„Tohle vám nevezmu, musíte mi dát menší. Jestli nemáte, jděte si někam rozměnit.“
„Nojo, ale to mi ujedete a další spoj pojede až bůhví kdy.“
„To mě nezajímá.“
„Takže já mám předplacenou jízdenku, mám i peníze a vy mě nevezmete? To si snad ze mě děláte legraci!“
Byla už hodně naštvaná a očima metala blesky, kterými by se dalo podpálit v kamnech. Řidič od ní nakonec s velkou nechutí a remcáním přijal tu pětistovku, prodal lístek a vrátil nazpět.
***
Druhého dne zašla hned po ránu na úřad, kde se tyhle zelené kartičky vydávají. Předem se rozloučila s dvoustovku, tolik totiž stojí výměna na místě z jiného důvodu, než je konec platnosti.
„Dobrý den, prosím vás, mně se zlomila kartička, mohla byste mi udělat novou?“
„Samozřejmě, bude to za pár minut.“ Úřednice přijala zlomenou kartičku s úsměvem. Pak se zarazila: „Jenomže vy máte starou s černobílou fotkou a teď už se tam musejí tisknout barevné.“
„Mám se jít někam vyfotit, nevíte, kde je to tady nejblíž?“ Zeptala se s vizí dalšího problému a dalších výdajů.
Úřednice se zamyšleně podrbala za uchem. „Počkejte, jestli máte nějakou jinou kartu s barevnou fotkou, mohla bych ji zkopírovat.“
Fotka byla zkopírovaná odjinud a čerstvá kartička se jen zaleskla novotou.
„Asi budete chtít dvě stě korun?“ Zeptala se poctivě.
„Ale kdepak,“ úřednice jí obdařila dalším úsměvem. „Nejste vůbec první, komu se kartička v těchto mrazech zlomila a my to přijímáme jako reklamaci. Takže se za to nic neplatí.“
„Děkuji, hned mám lepší den.“
„Není zač, na shledanou.“
***
Tedy celkem nevýznamná příhoda o jedné zlomené kartičce, o nevrlém řidiči a o ochotné úřednici. Co k tomu dodat? Občas jezdím s jedním řidičem, který mě při nástupu do autobusu zdraví jako první. Když čtečka kartiček nezabere napoprvé, tak mě odmávne dál se slovy, že mě zná a ví, že to mám zaplacené. Párkrát jsem narazil na úřednici, která se tvářila, jako bych byl obtížným hmyzem a mou žádost o vyřízení čehosi odmítla kvůli úplné prkotině.
Všechno to záleží na lidech, na nás jednotlivcích. Na tom, jak se budeme chovat jeden ke druhému bez ohledu na to, jestli sedíme za volantem, za přepážkou nebo někde úplně jinde. Vždyť stačí málo k tomu, abychom si navzájem nezkazili den, ale udělali si ho o něco příjemnější. A navíc to vůbec nic nestojí.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
Prodej zemědělská usedlost
Záhoří, okres Semily
2 500 000 Kč
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,47
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.