Objevíme-li doma nějaké zapomenuté české papírové dvacetikoruny vydané v roce 1993 a platné do konce srpna 2008, a nechceme-li si je nechat na památku, můžeme si je vyměnit už jen do konce srpna letošního roku. Výměnu provádí Česká národní banka na svých pracovištích v Praze, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Plzni, Brně a Ostravě.
V bývalém Československu a poté v České republice se platilo celou řadou dvacetikorunových bankovek a také jednou pětadvacetikorunovou (více viz odkaz na konci článku). Tu poslední od Oldřicha Kulhánka, na jejíž lícní straně je vyobrazen Přemysl Otakar I, jsem měl rád. Byla estetická, provedená v decentních odstínech modré barvy. Symbolizovala pro mě v době svého vydání společně s ostatními novými českými bankovkami od stejného autora definitivní konec komunistické éry a jejích nesměnitelných peněz, zpravidla zobrazujících oblíbené motivy tehdejšího režimu.
Podobný osud jako papírové dvacetikoruny čeká i hliníkové padesátihaléře, vydané v roce 1993 a platné do konce srpna 2008. Pokud si je nechceme nechat třeba na mariáš, můžeme si je vyměnit též jen do konce srpna letošního roku.
Není bez zajímavosti, že první československá padesátihaléřová mince od autora Otakara Španiela s motivem šesti obilných klasů svázaných stužkou s lipovými větvičkami, byla vydána v roce 1921. Tehdy obsahovala 80 procent mědi a 20 procent niklu. Mince se stejným vyobrazením byly vydávány i po válce, a to až do roku 1953 postupně z různých slitin.
Podle údajů České národní banky je mezi lidmi ještě zhruba 5 miliónů papírových dvacetikorun a 365 milionů padesátihaléřů. Návratnost papírových dvacetikorun je téměř 90 procent, u padesátihaléřů je výrazně nižší a pohybuje se mezi 15 a 25 procenty. ČNB dále uvádí, že odborníci na numismatiku nepředpokládají, že se tato běžná platidla časem výrazně zhodnotí, protože mezi nimi nejsou žádné speciální kusy.
Zdroje: Česká národní banka, Wikipedia
Související článek o dvacetikorunách
