Může být pro nás koronavirus přínosem?

Teď si nejspíš myslíte, že jsem se dočista zbláznil. Jak by mohla být taková lapálie pro někoho dobrá, když útočí na naše zdraví, přináší spoustu omezení a navíc má a bude mít neblahý ekonomický dopad?

Myslím to trochu jinak a kladu si otázku, jestli je pravda, že v kritických dobách si lidé dokážou být k sobě blíž než za běžné životní situace? Říká se to a možná tenhle princip i někde platí. Zafunguje i u nás?

Z útržků, kterých jsem byl svědkem, to zatím na to moc nevyplývá.

„Vždyť já jsem jenom obyčejně nastydlej, tak co byste chtěli?“ Vyslechl jsem náhodou na chodbě střípek rozhovoru, nesoucího se z pootevřených dveří jedné kanceláře. Jeden z osazenstva té místnosti byl nemocný, prskal okolo sebe viry na ostatní a ti mu to měli proklatě za zlé. Ano, tohle je v naší společnosti bohužel dost běžný úkaz, nebrat ohledy na okolí a hrnout se mezi lidi i ve stádiu akutní nakažlivosti. V zásadě je jedno, jestli jde o náš „obyčejný český“ vir, který se nám tu běžně poflakuje několikrát do roka nebo o ten „cizácký“ koronavir. Nebezpečné jsou všechny, pro někoho sice míň, ten se za pár dní oklepe a je zase fit,  ale pro jiného mohou být smrtelné.

„Necháte mi tu aspoň jednu tu rejži, prosím vás?“ Ptala se mamka s prvňáčkem po boku nějakého opravdu, ale opravdu sebejistého pána, který si bral z regálu všechnu rýži, co tam po nájezdu „kobylek“ ještě zbyla. Nakonec se sám ukázal být „superkobylkou“ a tu mamku jen s úšklebkem odstrčil, aby mu nepřekážela v kompletním přesunu krabic do košíku.

Nicméně snad se už začíná blýskat na lepší časy.

„Pane, já vás hodím domů, ať nemusíte jezdit tramvají.“ Nabídla úplně neznámá mladá žena úplně neznámému starému pánovi, když byl v lékárně pro prášky na tlak a posteskl si, že se teď do MHD bojí. Různí lidé vnímají současnou situaci různě, někdo se obává nákazy víc, jiný míň a nezáleží to jen na věku, přestože staří lidé jsou více ohrožení.

Tak nevím. Koronavirus nám dává šanci vnímat svět s větší pokorou a lidi kolem sebe s větší úctou a ohleduplností. Všechno je o lidech, o konkrétních jednotlivcích a já bych rád věřil, že až tohle kritické období pomine, přibude mezi námi dost takových, kteří dokážou vyměnit svoje sobectví za umění udělat něco pro druhé. Pokud odhlédneme od hmotných statků, tak mnohdy takovým činem získá víc dárce než obdarovaný.

Ale radši mě neberte moc vážně, možná jsem jen nenapravitelně naivní a opravdu jsem se dočista zbláznil.