Miláčku, ty spíš s mojí matkou?
A tak se rozběhl, s vyceněnými tesáky a jasným úmyslem prolétl dírou v plotě, od Mirečka ho dělilo už jen pár metrů. Babička Jaruška se zachvěla, hrůza jí znemožnila jakýkoli pohyb. Taťka Míra jakoby dostal adrenalinovou injekci, nedbaje na cokoli zakřičel „zpátky“ a prudce se vrhl vlčákovi do cesty. Pes se mu zakousl do stehna, ale stisk nebyl naštěstí příliš silný, Mírův povel ho dost přibrzdil. Pes chtěl ukázat svou moc, ale byl to v zásadě zbabělec, bojovat neuměl. Po Mírově úderu pěstí do hlavy se pustil, stáhl ocas mezi nohy a s kňučením se odplížil zpátky na svou zahradu.
Oběma bylo jasné, že tohle bylo o fous, nebýt taťkova bleskurychlého zásahu, mohlo se stát neštěstí. Navíc v době, kdy je mamka Jarka na jednom ze svých školení a vrátí se až druhý den. Radši jí to ani neřekli do telefonu, nechtěli ji zbytečně vyděsit. Jenomže babička měla špatné svědomí, protože přemluvila Míru, aby šli na první jarní procházku zrovna tímhle směrem.
„Nic si z toho nedělej, Jaruško,“ snažil se jí Míra uklidnit. Byl večer, malý už spal a ti dva si otevřeli lahev vína, aby celou záležitost spláchli. „O té díře v plotě nikdo nevěděl, nepamatuju, že by tamtudy ten pes někdy utekl. A o mě starost neměj, doktor říkal, že je to jenom škrábnutí.“ Jaruščina mysl však nebyla k utišení. Poznal to na jejích těkavých očích, na nervózních pohybech a na chvění rukou, které konejšivě uchopil do svých. A tak se to toho večera stalo poprvé, Jarušce pomohlo až milování, při němž dychtivě hltala Míru celou svou bytostí. Přišlo to samo od sebe, nebylo třeba nic říkat, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc pod sluncem.
Myšlenka „tohle přece nesmíme“ nebyla těm dvěma nic platná. Pokaždé, když mamka Jarka odjela školit, skončili si v náručí. „Nesmí se to za žádnou cenu dozvědět,“ bylo oběma jasné. Zákon, který ani nebylo nutno vyslovit.
***
Jistá si nebyla, ale řeč manželova těla prozradila Jarce mnohé. Od té doby, co ho pokousal pes, se jeho chování k její mamince změnilo. Zvlášť ve dnech, kdy se vracívala ze školení, věnoval své tchýňce nenápadná gesta a drobné úsměvy, které až do té doby patřily jenom jí. A její maminka byla najednou nějaká jiná. Zjemněla, jakoby její život prostoupilo zvláštní snad nikdy nepoznané světlo.
„Co teď?“ Kladla si v duchu otázky. „Mám se ho rovnou zeptat, jestli spí s mojí matkou? Co když to není pravda a já si jen všechno domýšlím? Ale co když je?“ Poté se jí v myšlenkách vynořil její otec. Tvrdý k sobě i k ostatním, který sice dokázal zabezpečit rodinu, ale pojmy jako cit a něha mu byly cizí. „Přála bych ti, aby sis našla hodného muže,“ řekla ji jednou maminka, když byla Jarka sotva dospělá. „Nemysli, on mě má rád, ale nedokáže to dát najevo tak, jak to ženská potřebuje.“ Tehdy jí došlo, proč mívá maminka uslzené oči pokaždé po noci plné divných zvuků, které slýchala z ložnice svých rodičů.
Tušila, ale jistotu neměla. Míra k ní byl stejně pozorný a něžný jako dřív, ale nebylo jí to moc platné. Na jedné straně se trápila, že ho nejspíš nemá jen pro sebe, na druhé straně nechtěla svou maminku připravit o to, čeho se jí nedostávalo v manželství. A už vůbec si nedovedla představit, co by se stalo, kdyby je začala nutit k přiznání.
***
Rok se potkal s rokem a zase se blížilo jaro. Babička Jaruška se jako obvykle chystala za sestřenicí na Moravu. Honem vymyslet dárek k narozeninám a hlavně koupit místenku, nechtěla riskovat, že bude muset stát.
Na nádraží dorazila s předstihem, koupila si něco na čtení, aby jí cesta líp utekla. „Sláva, rychlík už přijíždí.“ Měla dobrou náladu. Konečně byla v životě šťastná. Sice jí občas trápilo svědomí vůči dceři, ale uklidňovala se tím, že jí z Mírovy lásky nic neubírá. On jí má v sobě tolik, že vystačí pro obě a ona si jí po těch dávných létech v manželství přece též trochu zaslouží.
Usedla na své místo do prvního vagónu soupravy a pustila se do čtení. Ranní slunko se schovalo za mraky, den zešedl a z oblohy se začal sypat těžký mokrý sníh. Jarušce se klížily oči. Když se pár desítek metrů před rozjetým rychlíkem objevil náklaďák stojící mezi staženými závorami a prudkému střetu nešlo zabránit, zemřela ve spánku.
***
Byl večer, den po pohřbu. Jarka si zapálila svíčku, usedla do křesla v obýváku a schoulila se sama do sebe. Teď už jí bylo úplně jedno, jestli se o Mirka musela dělit se svou maminkou nebo jestli to byl jen její hloupý dojem. Před zavřenýma očima se jí zjevil obraz její tváře. „Proč? Proč jsi musela odejít zrovna teď, když jsi konečně začala být trochu šťastná?“
Dveře se tiše otevřely, Míra dal malého spát. Přisunul své křeslo k jejímu a vzal ji za ruce. Cítila jeho dlaně. Dlaně milovaného muže, který byl její součástí a bez nějž si nedokázala představit svůj život. Pohlédla na něj uslzenýma očima: „Děkuju ti za všechno, co jsi pro maminku dělal. Úplně za všechno.“
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
V ODS plnil roli Klausova vlčáka. Kousl a nepustil, vzpomíná Vondra na Macka
Miroslav Macek měl podle Alexandra Vondry (ODS) celou řadu kontroverzních názorů, se kterými on sám...
Hrál na počítači a nechodil ven. Policisté u něj doma našli varnu pervitinu
V bytě na okraji Brna našla policie varnu pervitinu, podezřelý muž skončil ve vazbě. Stíhaná je i...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,66
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.