Možná si ještě vzpomínáte na mé mňoukání o všemocné Superkočce. O té, jež stvořila vesmír s jeho galaxiemi, hvězdami a planetami. O té, jež vdechla život všem rostlinám, kočkám a ostatním tvorům. Každá z nás koček nosí ve své duši pradávný odkaz Superkočky, a podobně, jako lidé věří ve svého Boha, my věříme právě v ni a svou víru jí vyjadřujeme v modlitbách.
Lidé to mají na rozdíl od nás mnohem složitější, neb ve své víře nejsou jednotní. Založili si různá náboženství, v nichž svého Boha nazývají různými jmény a přisuzují mu různé vlastnosti. Některá náboženství jsou vůči ostatním tolerantní, jiná však nesmiřitelná a vedou s nimi svaté války. A pak jsou tu lidé, kteří místo v Boha věří v něco docela jiného, například v přírodu, v lásku, ale naproti tomu třeba i v majetek a v bohatství, v sebe, případně nevěří vůbec v nic.
Někteří lidé se modlí k Bohu z podstaty své víry, jiní jen proto, že musejí, další pak pouze, když jsou v nouzi a o něco ho prosí. My kočky se také občas modlíme k naší Superkočce, někdy z radosti, jindy když je nám teskno, jednou ve větších kočičích společenstvích, podruhé zcela osamocené. Cílem našeho modlení je dotknout se prostřednictvím svého pradávného odkazu myšlenek samotné Superkočky a dosáhnou tak smíření. Smíření s ostatními kočkami, s lidmi a jinými tvory, s přírodou, se světem a s celým vesmírem. Netuším, nakolik lidé dokáží ve svých modlitbách či meditacích také takového smíření dosáhnout. Ti, kteří ano, vědí o čem mňoukám a těm, kteří to neumí, bych přála, aby k tomu jednou dokázali dospět též.
My kočky se většinou modlíme více prostřednictvím pocitů, než slov, a tak mnoho přesně reprodukovatelných modliteb nemáme. Nicméně pro ilustraci a pro bližší pochopení uvádím úryvek jedné z nich:
Superkočko, která k nám stříbrným paprskem myšlenky své občas zabloudíš,
věz, že my kočky světské jsme ve svých srdcích stále s Tebou.
Naše svobodomyslné a nespoutané duše jsou s Tebou pradávným vláknem spojené,
vláknem, jímž čerpáme sílu ke svému žití a lásku k bytostem, jež jsou nám blízké.
Ty, ač vševědoucí a všemocná, avšak na své pouti navěky samotná,
věz, že každičká z nás je Tvojí součástí a patříme k Tobě stejně tak, jako Ty patříš k nám.
A Superkočka? Pokud se zrovna nezabývá tvořením dalších kočičích světů, podobných, jako je ten náš, tak naši modlitbu někdy zachytí. To se pak náš niterný pocit smíření nesmírně umocní a okolí to na nás pozná tak, že naše oči krátce a intenzivně zeleně zazáří.
