Pokud si chcete odpočinout od zdejšího věčného politického hašteření, nabízím zas jeden bezelstný článek, tentokrát nejen o kočkách. Pokusil jsem se dát vedle sebe dvě zcela odlišné sady fotek, tak snad vás to neznudí.
„Proč se tváříš tak nešťastně, uletěly ti včely?“ Říkalo se dříve, když někoho přepadl splín, něco ho rozesmutnělo, cosi se mu přihodilo a on se zatvářil asi tak, jak by to mohl udělat natěšený včelař před náhle opuštěným úlem. Možná se tento obrat v některých rodinách používá ještě i dnes, nikoli však u nás. V naší kočkařské domácnosti se už od mého dětství místo toho říká: „No, co koukáš, utekly ti snad myši?“ Pokud jste někdy viděli lovit kočku, víte, že při této činnosti dokáže být pěkně nepozorná a dovedete si představit, jak se tváří, když jí dlouze vyčíhaná myš zčistajasna zmizí zpátky ve své díře.
Nyní však na chvilku pryč od koček a od myší. Ačkoli mám pod svým profilovým obrázkem napsáno, že jsem životní optimista, i mně se občas stane, že mi dobrá nálada uletí jako včely nebo, chcete-li, uteče jako myši. Určitě to taky znáte, pohádáte se s někým, koho máte rádi a pak vás to mrzí, šéf vám zkritizuje práci, na které jste si dali záležet. Nebo vám někdo něco slíbí a pak se na to vykašle, a tak dál, prostě těch možností je spousta. Když se mi to stalo naposled, tak jsem se napřed vyvztekal, ale pak si řekl, že přece nebudu řešit blbosti, když spousta lidí má daleko větší a důležitější starosti. A že když už na mě padla ta nostalgie, pokusím se ji nějak smysluplně využít. Vzal jsem pár fotek a trochu se na nich vyřádil, vždyť kdo si hraje, ten nezlobí.
V angličtině se splínu říká „I’m feeling blue,“ tedy cítím se modře.
Koleje jsou jako život, něco nám na nich přijede, pak zase zmizí, případně jen tak projede okolo nás. A kolejím je úplně jedno, jestli to něco bylo dobré nebo špatné.
Každou temnotu jednou protne světlo. Jen nevíme kdy...
Obyčejný strom. Bez vody by tady nebyl. My obyčejní lidé taky ne.
Tři slunce. Je to dost k zahnání chmur? Někomu stačí jediný paprsek, jinému nepomůže ani tisíc sluncí.
Zakleté království. V té věži je uvězněná princezna. Přijede ji vysvobodit rytíř na bílem koni? V pohádce určitě ano. V životě moc rytířů není.
Zleva ze tmy a podmračených chmur přes jezero ke světlu, naději a úsměvům.
Když se usměje ten, koho máme rádi, rázem je po splínu a po černých chmurách. Obě témata článku se nám zvolna propojují, neb jsa vlastně také tak trochu kocourem, jsem svou láskou ke kočkám notoricky známý. A pokud se nemýlím, tak tahle obyčejná venkovská moura se usmívá.
Neznám její jméno, v životě jsem ji viděl jen dvakrát, a přesto mi dokázala udělat velkou radost, rozehnat splín. Bydlí u jednoho starého statku ve Skalné poblíž Františkových lázní a první její tři fotky jsem pořídil dávno před mnoha léty. Napřed se probudila na rohoži na dvoře a pak se kamsi vydala, možná zrovna za myšilovem. A na třetím obrázku už zase spokojeně podřimuje na lavičce mezi květinami, nejspíš byla úspěšná a myši jí neutekly.
Vloni na jaře jsem se víceméně náhodou ocitl po létech znovu na stejném místě a na zídce u srázu nad potokem spatřil starou kočku. Napřed se myla, jakoby si cudně zakrývala čumáček tlapkou. Pak se na mě krátce podívala, seskočila ze zídky na dvůr a svižně odběhla. Byla to ona, i když to na následující fotce není vidět, bezpečně jsem ji poznal podle stále trochu přimhouřeného levého oka. Sice si se mnou nepotřásla tlapkou jako stará známá, asi spěchala za myšilovem, ale já měl obrovskou radost, že ji zase vidím. Zdaleka ne každá obyčejná venkovská kočka se dokáže dožít tak vysokého věku jako ti domácí chlupatí miláčci, kteří s námi sdílejí lože i stůl.
Pozitivní účinky kočičí přítomnosti na člověka se však neprojevují pouze v zahánění splínů, dokážou posílit i fyzické zdraví. Hluboké předení hebkého klubíčka, ležícího na našem klíně zajišťuje pravidelný srdeční rytmus a je-li kočka umístěna na našem břiše, svým živočišným teplem podporuje trávení. Našlapávání předními tlapkami zpevňuje břišní svaly a případné honění se s kočkou po bytě či venku je pro nás vítaným tělocvikem.
A ráno? Ráno nás kočka svým zpěvným hlasem vytáhne z postele, abychom jí naplnili misku snídaní, a zamezí nám tak v dlouhém a nezdravém dopoledním vyspávání. Po snídani se jde proběhnout, a když se vrátí, rozveselí nás nabídkou čerstvě uvolené myši jako odměnou za to ranní nakrmení.
Nu a pak nás bude bavit svými roztomilými rošťárnami celý den. Tedy pokud ovšem bude chtít...
