Kudla pod krkem kvůli pár korunám

Ta holka měla fakt zlaté srdce. Pořád se snažila někomu pomáhat a největší radost jí dělalo, pokud ho mohla zachránit před jistou smrtí. Akorát byla dost naivní, až jednou kvůli své dobrotě sama potřebovala záchranáře.

Což o to, pomáhat druhým je bezesporu bohulibé a Iloně nelze upřít, že vykonala spoustu dobrých skutků, za níž jí byli lidé vděční. Těžko bychom dnes spočítali, kolik od ní bezdomovci vyžebrali drobných „na polívku, slečinko, prosím vás,“ které byly nakonec použity na nákup krabicáku. Jenomže Ilona s tím tak nějak počítala a stačilo jí, když si za ten bakšiš některý z žebráků přece jen občas koupil kafe na zahřátí nebo jídlo do kručícího žaludku.

V dopravních prostředcích aktivně vyhledávala lidi, které by mohla pustit sednout, za což se jí pochopitelně dostalo mnohého díkůvzdání od různých stařečků, stařenek a těhulek. Tu a tam to však poněkud přešvihla a navodila humornou situaci, třeba když si její „pane, pojďte si sednout“ vyložil jeden lehce prošedivělý padesátník jako zájem o seznámení. Nebo taky situaci méně humornou, to když jí pro změnu nevrle odsekla jedna plnoštíhlá kráska, aby jí dala pokoj, že není ani těhotná, ani nemocná. Nicméně Ilona se přes to přese všechno dokázala zlehka přenést a zvesela páchala na svých bližních dobro dál.

Až jednou zavítala do pražského Sherwoodu (neblaze proslulé Vrchlického sady před Hlavním nádražím), kde její dobromyslné sklony umocnil tento obrázek:

Pravda, je trochu tmavý, ono bylo totiž už celkem dost šero. Nicméně Iloně navzdory nedostatku světla poskočilo srdce a jala se hledat někoho, ke komu by se mohla zachovat ohleduplně. Oběhla pár keřů a kus dál ve křoví spatřila zkroucenou ležící postavu, nejevící nižádné známky života. Jen vážnost situace jí zabránila, aby zavýskla radostí, bleskurychle si v duchu zopákla zásady první pomoci a rozhodla se pro oživování.

Zaklekla k vyhublému uhrovitému mladíkovi, ani si nevšimla jeho skvrn na obnažených pažích a už, už ho chtěla překulit na záda, aby mu mohla poskytnout umělé dýchání z huby... pardon, z úst do úst. Když v tu ránu se jedna flekatá paže vymrštila, prosvištěla vzduchem a Iloně přistál pod hrdlem ostrý nůž. Mladík křiknul křaplavým hlasem: „Naval prachy, ty mrcho, nebo tě podřežu jako králíka.“

Iloně nezbylo, než tentokrát navalit víc než obvyklých pár drobáků. Prostě mu dala asi pětikilo, víc stejně neměla. On schoval nůž a přitom ji, možná náhodou, možná naschvál zavadil ostřím o předloktí. Načež se jako zázrakem zvednul a jednoduše zmizel.

Teď už to trochu zkrátím. Ilona měla kliku, někdo šel okolo z vlaku, všimnul si, že se něco děje poza křovím a houknul na policajty, co stáli o pár desítek metrů dál. Ti přivolali sanitku, záchranář našel omdlelou pořezanou dívku, ošetřil ji a pro jistotu šoupnul do špitálu.

Byl to muž zkušený, místních poměrů dobře znalý, a tak ráno na dotaz manželky, jaká byla šichta, jen mávnoul rukou:

„Jaruš, celkem klid. Jen jedna profláklá finta smažek v Sherwoodu, co si hrajou na polomrtvý, aby k sobě přilákali pomoc. Pak vyjedou s kudlou a pro pár mizernejch korun na fet jsou schopný někoho zabít. Jen jedno nepochopím, má drahá. Nejde mi do hlavy, proč se na tohleto skoro pokaždý nachytá ňáká blonďatá študentka.“

Načež se usmál, pohladil svou ženu po dlouhých světlých vlasech a... A usnul po noční jako špalek.

Nu a jak to dopadlo s naší dobromyslnou Ilonou, která kvůli pomoci druhým nasazuje vlastní život? Měla obrovskou kliku, z šoku se vzpamatovala bez následků a ani kudla toho feťáka nebyla kupodivu ničím infikovaná. Sice se poučila a je už trochu opatrnější, ale klidně se vám může stát, že vám bude chtít třeba pomoct s těžkou taškou, i když to nebudete vůbec potřebovat.

Tu dobrou zlatovlasou vílu všedních dnů poznáte snadno, od jisté doby má drobnou jizvu na pravém předloktí.