Kouřim a ženy

„Hloupý Honzo, máš v tom dvě chyby! Jednak ti chybí čárka nad i a za druhé to nedává smysl ani jako nadpis. Musel bys napsat třeba Kouření a ženy. Nebo Kouřím a přitom obdivuji ženy.“  

„Ne, mám to správně a nehádej se se mnou. Jestli to nedokážeš pochopit, tak ti to teda řeknu polopatě. Ženy o Velikonocích ve skanzenu ve středočeské Kouřimi. Rozumíš? Tak už se na nic neptej a koukej.“

Před každým dováděním je potřeba pořádně zatopit, to přece ví každá správná ženská.

„Honzo, máš smůlu, všechny buchty jsi už snědl.“

„Vždyť já vím, panímámo, tak už mi to odpusťte a nekoukejte na mě tak přísně.“

„No dobrá, tak zajdi za děvečkou do komůrky, třeba ti dá...“

„... trochu pučálky.“

„Pučálky? Ale já myslel...“

„Jsem nevinná panna, tak na mě nekoukej jak mlsný kocour.“

„... nemluvím o nevinnosti, ale o pekáči dozlatova vypečených.“

V ženách se nevyznám, zvlášť v těch, které rády pletou. Třeba nám mužům hlavy.

„Pojď ke mně, Honzíčku, jen pojď. Zapředu ti jako kočka...“

„Už běžím, děvucho lepá, tvé kypré tvary nenechávají mé srdce chladné.“

„... a když mi dáš stádo ovcí, dostaneš ode mě všech sladkých rozkoší.“

„I buchet?“

„Kdepak buchet, ty hloupý, jsem přece přadlena.“

„Tak to promiň, jdu o chalupu dál.“

„Víte, modré kraslice se dneska dělají jen stěží. Dříve jsem na ně používala anilínové barvy, ale ty jsou už zakázané.“

„A buchty zakázané nejsou?“

„Prosím vás, vyžeňte někdo toho blázna i s jeho buchtami, ať už je od něj konečně pokoj.“

„Myslíte, že by mi ukázala ty dvě buchtičky, které má ukryté pod... No, radši nic nebo mě špatně pochopí a dostanu facku.“

Velikonoční nádivka, škvarkové placky se zelím, chleba s bůčkovou pomazánkou.

„Děvuchy krásné, vím, že tu máte samé lahůdky, ale já bych chtěl buchtu.“

Nojo, zase ten hloupý Honza. „Musíte k máselnici a pak dál doprava.“

Máslíčko se dobře roztíralo, netekla z něj přitom žádná voda a na rozdíl od toho kupovaného mělo opravdovou chuť. A teď už snad konečně dojde i na ty buchty.

„Honzo, svou buchtu ti samozřejmě nedám. Už je pozdě, tak se mazej umýt a vylez si na svou pec.“

„Nedá se svítit, jsem holt jen hloupý Honza a sem patřím. Tak snad se mi o těch krásně křupavých kyprých kouřimských buchtách bude aspoň zdát.“