„Kdyby blbost nadnášela, někdo by tu dnes lítal jako holubička.“ Takto na konci pracovního týdne Jeníček lehce parafrázoval zlidovělou větu doktora Strossmayera z Nemocnice na kraji města, aniž tím vyjádřil, zda má na mysli někoho ve svém okolí nebo sebe samotného.
Do uzlíčku si místo buchet sbalil svou „ostružinku“ a aby byl stylový, vydal se tramvají na Strossmayerovo náměstí.
„Ha, kostel,“ řekl si Jeníček, „ten bude dozajista tím nejlepším, co uklidní mé rozjitřené nervy.“
Jeníček kostel nejprve uctivě z ulice obdivoval.
Pak prošel brankou a objevil příjemný maličký parčík.
„To jsou mi ale divné pumpy,“ podivil se Jeníček při pohledu na tohle zvláštní zařízení. „Čímpak z nich tu vodu asi pumpují?“
Vodou z pumpy se sice neosvěžil, ale dodal si odvahy a vystoupal nahoru po schodech ke kostelu blíž.
Zde se Jeníček zarazil a smutně si pomyslel, že těm moderním „pouličním umělcům“ už ani ten kostel není svatý.
Poté aby svou mysl uklidnil, jal se obdivovat to, co má opravdu rád. Kombinaci květin a staré stavby, obojí mu připadalo překrásné.
Oproštěn ode všech negací Jeníček nazřel, že je čas vstoupit dovnitř.
Jeníček sice není vyznavačem nižádného náboženství...
...nicméně věří, že vše na zemi se odehrává dle nějakého vyššího uspořádání...
...a tak jen tiše stojí...
...a v duchu se beze slov modlí za dobro všech lidí.
Jeníčku, tak pro dnešek už sbohem.
Závěrem vyveďme Jeníčka z omylu uvedením pár faktů:
Strossmayerovo náměstí se nejmenuje podle seriálové postavy doktora Strossmayera, ztvárněné nezapomenutelným Milošem Kopeckým, nýbrž podle Josipa Juraje Strossmayera, významného chorvatského biskupa a obrozence. Hříčkou osudu v létech 1961 až 1968 neslo jméno Kopeckého náměstí dle nějakého dnes již dávno zapomenutého soudruha.
Farní novogotický katolický chrám svatého Antonína z Padovy, nacházející se na pražském Strossmayerově náměstí, byl postaven v letech 1908 až 1914 podle projektu architekta Františka Mikše. 25. Října 1914 byl vysvěcen kardinálem Lvem Skrbenským.
