Základ je stejný, jen prezentace navenek je odlišná. Hrdý či pyšný můžeš být na sebe sama, když se ti podaří dosáhnout něčeho, co považuješ za významné. Třeba vystudovat školu, koupit si něco drahého, udělat dobrý skutek, porazit soupeře na hlavu, žít po boku skvělého protějšku, získat konečně zaměstnání, úspěšně se vyhýbat práci a tak dál, možností je nepřeberně. Každý to má nastavené trochu jinak, u někoho tento pocit vyvolávají skutky a stavy obecně hodnocené jako kladné, u jiného záporné, u dalšího takovéhle rozlišování neplatí.
Jsi-li hrdý, jsi zároveň neokázalý a skromný, svým pocitem se nechlubíš a spokojíš se s tím, že tě hřeje u srdce. Je-li objektem tvé hrdosti tvůj partner, dáváš to najevo především jemu samotnému, ostatním se leda tak letmo zmíníš, jakou skvělou bytost máš po svém boku. Víš, že tvé okolí není slepé a dokáže ji ocenit samo. Je ti jasné, že ta letmá zmínka navenek tvůj protějšek potěší.
Pokud jsi však pyšný, hlasitě vytrubuješ do celého světa, jakou máš krásně rostlou blondýnu, vyvinutého svalovce, případně jakých úspěchů tvůj protějšek dosáhl ve významných oblastech lidského konání. Přitom ho pečlivě hlídáš, aby ze svých kvalit náhodou nepolevil a nesebral ti tak možnost se jím chlubit dál. Možná ani nevíš, že mu tvé nároky vadí.
Zachránil jsi někomu život s nasazením toho svého? Jsi-li hrdý, tak o tomhle tvém skvělém činu skoro nikdo neví. Vlastně jen ten zachráněný a ti, jimž to sdělil on sám. A pak ještě tvá manželka, musel jsi jí totiž nějak vysvětlit, proč jsi přišel domů tak poničený a navíc tak pozdě.
Jsi-li však pyšný, ví o tvém skvělém činu všichni z tvého okolí, protože jim o tom stále dokola vyprávíš. Zpočátku tě sice obdivovali, ale teď už jsou z toho celí otrávení.
Jsi jiný než ostatní a snažíš se s tímto svým rozdílem normálně žít? Pokud jsi hrdý, tiše se raduješ z toho, jak dobře to či ono zvládáš a jak tě okolí přijímá mezi sebe. Jsi šťastný, že můžeš být jedním z nich, tvé negativní pocity z vlastní rozdílnosti se tak postupně vytrácejí.
Pokud jsi však pyšný, dáváš svou rozdílnost všem na odiv tak, jako bys jim chtěl vnutit myšlenku, že ty jsi ten správný a je jejich chybou, že oni nejsou též takoví. Musíš však mezi nimi žít, ale z jejich společnosti se radovat neumíš.
Anglické slovíčko „pride“ se do češtiny překládá jako hrdost, ale i jako pýcha.
