Jak souvisí MDŽ s evropským údem?

Jakože by se zítra měly všechny dámy nechat obšťastnit chloubou svých evropských mužských protějšků? No, to asi těžko, to by bylo nekorektní a někdo by mě mohl obvinit ze sexizmu.

Tak radši začnu od začátku. Když jsem byl malý kluk, vtiskl mi tatínek do dlaně pár kaček a poslal mě do květinářství: „Honzo, bude mezinárodní den žen, kup mamince karafiát, uděláš jí radost.“

„To máš pro maminku, viď?“ Zeptala se mě usměvavá květinářka, já od ní tu kytičku převzal, dal jí mamince, hezky popřál a všechno bylo v mých dětských očích laděno do růžova.

Jenomže pak zahlodal červíček pochybností a já se zeptal tatínka: „Tati, a co mezinárodní den mužů? Ty nemáš taky takový svátek?“ Nevím, jak to tehdy taťka bral, ale nechtěl mi kazit radost, a tak mě uklidnil, že je to v pořádku. Že muži to mají rozdělené podle profesí, mají svůj den horníků, den armády a podobně. O dni učitelů se raději nezmínil, abych náhodou nerejpal, že máme paní učitelku. A pak mě konečně pustil ven, abych šel hrát fotbal s klukama.

Od těch dob se mnohé změnilo, některé mezinárodní dny zanikly, jiné pro změnu přibyly. A taky je zvláštní, že kromě mezinárodních se některým novějším říká světové. Věděli jste třeba, že 20. březen je světový den vrabčáků? Nebo že 24. duben je mezinárodní den skautů? No, já to rozhodně ani netušil. A taky jsem nevěděl, že kdyby se můj taťka dožil roku 1992, mohl by každoročně 19. listopadu oslavit ten kdysi chybějící den mužů. A pak, že není na světě spravedlnost.

Mezinárodní nebo světový, ono je to vlastně jedno, stejně to nefunguje všude. Představte si třeba takové právo šaría. A ortodoxního muslima, jak koupí pugét karafiátů, s úsměvem, s poklonou, s poděkováním každé zvlášť a s přáním všeho krásného je rozdá svým ženským otrok... vlastně manželkám v harému. Já vím, opět nekorektní poznámka, zavánějící jakýmsi anti-izmem. Takže bych měl celý tenhle odstavec škrtnout, i když ukazuje, že to s tou spravedlností nebude tak horké.

Navíc další faul, nikde se mi nepodařilo objevit ani mezinárodní a ani světový den úředníků. A přitom úředníci jsou tak důležití. Všichni musejí pravidelně vymýšlet lejstra, aby celý ten aparát od malých obcí až po celý stát nebo dokonce skupinu státu fungoval jako hodinky. Naštěstí už tradičně od mocnářství máme takových úředníků hodně a snad jsou i dobře zaplacení, takže můžeme v klidu spát. Ale je fakt, že svůj den by si zasloužili, no né?

Ale jaký by měl být ten den úředníků? Mezinárodní nebo světový asi ne, protože nějací domorodci bůhvíkde v pralese by na to kašlali a byl by v tom bordel. Myslím, že nejlepší by byl evropský, ten by pěkně seděl. Přeříkejte si nahlas, jak by to náramně znělo: „Evropský den úředníků.“ Nebo „Evropský úřednický den.“ Prostě Evropský ÚD jako vystřižený, to bude krásné a korektní. Navíc dokonce trochu paradoxní, takže mu přiřaďme datum... třeba... už to mám, 30. únor, to bude ono. A pro letošek se zpětnou platností. Totiž s retroaktivitou, aby to znělo dostatečně úředně.

Tak holky, všechno nejlepší. A odpusťte mi, že jsem si z vašeho svátku trochu vystřelil.