„Honzo, už jsi to četl o těch pozemcích?“ Přiřítila se ke mně Maruška se zoufalým výrazem a s očima navrch hlavy. „Jestli si do konce roku nezabezpečím svůj byt na Smíchově, tak o něj přijdu.“
Zhroutila se na židli, jako by byla v posledním tažení. Vytáhl jsem ze skříně láhev, určenou pro krajní nouzi a nalil jí resuscitačního panáčka. Polkla to jedním lokem, krátce škytla a poté spustila. Mluvila cosi o nějaké „nezávislé“ televizní stanici, prý to následně našla i kdesi v hlubinách internetu.
„Musím zajít na katastr do Kobylis, musejí mi tam vystavit list vlastnictví, musím se zaregistrovat v Krakově na nějakém katastrálním úřadě, platném pro celou Evropu. Když to neudělám, tak mi unie ten byt sebere. Honzo, já se z toho zblázním, tohle nemůžu stihnout. Sousedka říkala, že už v těch Kobylisích byla, je tam strašná fronta, lidé jsou jako šílení a úředníci zoufalí.“
Panáček vrátil Marušce barvu do tváře, před chvilkou zářila odstínem svých bohatých blonďatých vlasů, teď zrudla jako zralé jablíčko k nakousnutí. Otřela si zpocené čelo a rozhovořila se o tom, že na listu vlastnictví musí být přesně to a ono, naopak tam nesmí být tamto a tohle, jinak by byl neplatný.
Nu, trochu to zkrátím, samozřejmě, že nešlo o nic jiného, než o hoax, jeden z nejhoaxovatějších. Tahle poplašná zpráva je uvedená na prvním místě v seznamu nejrozšířenějších hoaxů a pochopitelně jde o blbost na entou.
Marušku se mi podařilo uklidnit až s pomocí druhého panáčka a dlouhého vyprávění, co vlastně takový hoax znamená. Ozvala se rána, tabulky v oknech zařinčely, div se nevysypaly, ta krásná dáma se zvedla ze židle a odplula asi o deset kilo lehčí. O balvan, který jí právě spadl ze srdce.
Maruška je jinak rozumná holka, podobně, jako jsou rozumní ti lidé ve frontě v Kobylisích a mnoho dalších, jež tenhle nesmysl o nebezpečí ztráty majetku vyděsil. Jenomže, bohužel, spousta z nás je snadno manipulovatelných a zprávy typu „jedna paní povídala“ vezmou smrtelně vážně, aniž si je nějak ověří.
