Většina z nás to zná. Člověk ani neví jak, a sáhne si na žhavá dvířka od kamen, na rozpálenou plotýnku sporáku, případně na něco podobně horkého. Na chvilku ho to zabolí, a protivný puchýřek je na světě.
Nabízím jednu babičkovskou radu, kterou možná znáte, a která mi v takových případech vždy dobře pomáhá. U mě šlo o žehličku. Má drahá polovice po úrazu ještě chodí s jistými obtížemi, a tak jsem ji chtěl pomocí tím, že uklidím žehličku hned poté, co vsedě tuto bohulibou činnost skončila. Nu a jak už to tak bývá, sáhl jsem si.
Popálený prst jsem na malou chviličku strčil do proudu studené vody, abych jej rychle zchladil. Pak jsem šel k domácímu baru, vytáhl láhev rumu a nalil maličkého panáčka. Nebyl prvotně určený pro můj žaludek, ale pro postižený prstík, nebylo důležité, že šlo zrovna o rum, stejně tak by pomohl jakýkoli jiný destilát.
Milý prst jsem v rumu opakovaně vykoupal. Vždy namočil a počkal, co to udělá. Pokud po oschnutí ještě bolel, namočil jsem jej znovu, a tak pořád dokola, přibližně deset minut. Po celé proceduře jsem měl prst jako nový, žádný puchýř, na pocit také nebylo skoro nic znát. Vzhledem k tomu, že rum je látka silně desinfekční, nevadilo mi, že jsem si v něm vykoupal svůj prstík, a na závěr jsem ho s chutí vypil. Teď po několika hodinách už ani nevím, kterýže prst jsem si odpoledne popálil.
Kdysi jsem slyšel, že když se člověk spálí, má se chytit za lalůček ucha. Rada podobného charakteru, jako chce-li člověk chytit brabčáka, musí mu napřed posolit ocásek. Ale teď vážně, prý také pomáhá potřít spáleninu syrovým vejcem. Přiznám se, že tenhle způsob jsem nikdy nezkoušel, takže nemohu sloužit. Co je však jisté, že metoda s alkoholem může pomoci i abstinentům, kteří doma žádnou příslušnou láhev nemají. Místo „tvrdého“ lze použít třeba vodu po holení s obsahem alkoholu, případně čistý lékářský líh. Ale pozor, ani jedno, ani druhé bych na závěr raději nepil.
