Obvykle se řidičů příměstských autobusů zastávám. Jsou to slušní chlapíci, točí svým volantem za každého počasí a v hodinách, ve kterých se ostatní lidi baví nebo spí. Leč i mezi nimi se tu a tam najde černá ovce.
Linka číslo 354 jezdí z pražského Černého Mostu k nám do Nehvizd a cestou si dopřeje kolečko navíc. U Jiren zajíždí do areálu skladových hal, kde má v obou směrech zastávku na jednom místě. Vysype tam maníky jdoucí na směnu a pozře ty, kteří už mají po šichtě.
Včera odpoledne jsem se zrovna tímhle busem vracel z práce domů a za volantem seděla v kšiltovce jedna z těch černých ovcí. Na těchto spojích ještě panuje slušnost, dámy a pánové cestující se při nastoupení pozdraví s panem řidičem. Někdy dokonce i při vystoupení. Tož i na tuhle kšiltovku jsem to zezačátku párkrát zkusil se svým „dobrý den,“ ale když jsem se nedočkal odpovědi, tak jsem to nakonec vzdal. Holt, co naděláš.
Ale zpět ke včerejšku. Kšiltovka se svým osobitým přístupem projevila už na Černém Mostě. Nastupovala nás jenom hrstka, ale ona hned stihla vynadat jednomu panáčkovi za to, že mu nepípla legitka u strojku na první dobrou. A vzápětí se osopila na hezkou mladou kočku, která si dovolila zaplatit dvoustovkou.
Když jsme přijeli do oné obousměrné zastávky u hal, autobus dostal průjem, zřejmě se blížil čas šichty. I na zastávce bylo dost čekajících, ale dovnitř se opatrně chystal nastoupit jen jeden. Migrant. Takový typický trochu dohněda a hodně ošuntělý. Prostě tvor, který si sem k nám přijel vydělávat mizerných pár korun měsíčně za práci, nad kterou by spousta našinců ohrnulo nos. Však taky žádný div, v těch halách je to dost na pytel. V létě vedro k padnutí, no, zkuste si nechat plechovku celý den na pražícím slunci. V jiných je pro změnu zima. Stupeň, dva nad nulou v chladících nebo taky dvacet pod nulou v mrazících. To je pak bezva, když si člověk vyleze na chvilku ven, kde je pětatřicet. A práce samotná? Raději nemluvit, prostě jednotvárná dřina.
Tak tenhle migrant utahaný po šichtě se dovolil naši kšiltovky za volantem zeptat: „Dobý den, posím vás páne, jedete do Pahy?“
Kšiltovka se na něj podívala s despektem v očích jako na nějakou opici. A mlčela.
Migrant si zřejmě myslel, že mu ten řidič nerozumí, a tak se snažil polepšit ve výslovnosti:
„Pfrosím vás, jedete do Pfrahy?“
„Copak neumíte číst?“ Div, že si řidič neuplivnul.
Jenomže migrant jeho ironickou otázku nepochopil a jen na něj němě vyvalil oči.
Kšiltovka byla fakt dobrák, poskytla vysvětlení: „No, nejedu, támhle to máte napsaný!“ A hodila hlavou k migrantovi, aby si jako napřed laskavě přečetl, co je napsáno zvenku na autobusu.
Migrant tiše vypdanul a čekal. Ty spoje totiž jedou pár minut po sobě a v roztržitosti se snadno splete i našinec.
My se rozjeli a já se za toho řidiče zastyděl. Podobně, jako se pokaždé zastydím, když slyším o taxikářích, předražujícím jízdu cizincům a o směnárnících, kteří ty lidičky zvenku okrádají na šílených kursech. Nebo o dalších a dalších, kvůli kterým vypadáme v očích cizinců jako národ neurvalých zlodějů a podvodníků. A je mi přitom úplně jedno, jestli jsou ti cizinci chudí lidé, kteří sem přijeli za prací nebo klasičtí turisté, toužící shlédnout naše nádherné památky a přírodu.
No nic, promiňte, že jsem se tak rozjel, ale tohle mi fakt vadí. Prostě místo toho, abych byl hrdý na to, kde jsem se narodil, tak se za to kvůli takovým obejdům zastydím. Inu, řekněte sami, máme tu mizernou pověst před světem my lidé z Čech, Moravy a Slezska zapotřebí?
