Já se za ty svý velký vytahaný prsa nestydím!
„Tak v pět na obvyklým místě, Honzo, ale měla bych jednu prosbu. Přijď přesně, objednej kafe s větrníkem a krátce mě prozvoň. Než nám to donesou, budu u tebe,“ kladla mi má krásná blonďatá plnoštíhlá kamarádka úpěnlivě na srdce.
„Bez obav, Maruško, tvé přání je mi rozkazem, a abys věděla, budu se na tebe moc těšit.“
Dvě minuty před pátou jsem zasedl ke stolku pro dva v naší oblíbené kavárně, objednal, procinknul Maruščin telefon a... A čekal celý napjatý, co se bude dít.
Nu, chvíli se nedělo nic. Voňavá kouřící káva byla donesena, větrník se na mě usmíval hned ve dvojím vydání a stále se nedělo nic. Až asi za deset minut se zpoza rohu z chodbičky k toaletám vynořilo strašidlo.
Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba... Ne, to je Erben. Moje strašidlo mělo oblečený široký bílý plášť, který mu sahal skoro až na zem, takže vypadalo jako roura, z níž dole vykukovaly sešlapané sandály. Na horním konci té roury sedělo cosi, co mohla být hlava, ale kvůli červené gumové koupací čepici, obrovské roušce přes celý obličej a tmavým brýlím to nebylo pořádně poznat. Jo a ta věc měla nejspíš i ruce, o čemž napovídaly modré a pravděpodobně též gumové rukavice, které tomu čouhaly z rukávů. Zbledl jsem a počal se chvět strachem, neb se to blížilo k mému stolku. „Proboha, jen ať se tu teď neobjeví Maruška nebo ji před tímhle monstrem nedokážu ochránit ani s nasazením vlastního života,“ honilo se mi hrůzyplně hlavou.
„Tak co, Honzo, jak se ti v tomhle líbím?“ Promluvilo to na mě Maruščiným hlasem, posazeným o půl oktávy níž. Zamrazilo mě. Místo na Polednici jsem si tentokrát vzpomněl na Červenou Karkulku a její babičku. Tahle věc musela před chvilkou sežrat mou krásnou kamarádku, teď se za ní vydává a jde po mně.
Nezbylo mi, než hrát její hru a zkusit se bránit útokem: „Maruško,“ začal jsem opatrně, „proč jsi ze sebe udělala ježibabu? A proč mluvíš hlubokým hlasem? Pokud sis přišla ověřit, jestli seš normální, tak to teda rozhodně nejsi,“ maličko jsem přitvrdil. „Vždyť se tě bojí i servírka, koukej,“ zakončil jsem svou řeč už dost zhurta a ukázal na slečnu s podnosem v ruce, která na nás zírala s vytřeštěnýma očima.
Zřejmě se mi to strašidlo podařilo trochu zmást, protože zapomnělo měnit hlas a prozradilo se: „Honzo, tak za prvé,“ bojovně vztyčilo palec v modré gumové rukavici, „neříkej mi Maruško, ale jenom Mar. Všichni by podle toho poznali, že jsem ženská a to by mě diskriminovalo!“
„Za druhý,“ výhružně vztyčený ukazovák, „támhleté osobě neříkej servírka, ale obsluhující personál, aby to neznělo, jakože žena je předurčená k vykonávání obyčejné práce!“
„A za třetí...“ Maruščin prostředník už nebyl zdaleka tak bojovný jako předchozí dva prsty a v jejím hlase se objevil ironický podtón. „Za třetí nepoužívej slovo ježibaba, to je taky genderově diskriminující. A vůbec, můžu už ze sebe tu šaškárnu sundat?“
Maruška nečekala na mou odpověď, odložila tmavé brýle, strhla si roušku i koupací čepici a nonšalantním pohybem hlavy rozhodila své zářivě blonďaté polodlouhé vlasy. Lišácky se na mě usmála vkusně namalovanými rty a nalíčenýma očima. Usedla na židli, rukavice shodila na zem a odhalila své roztomile buclaté ručky s decentně nalakovanými nehty. Sešmajdané sandály zakopla pod stůl a místo nich si obula slušivé béžové lodičky. Pak znova vstala, s úlevným oddychnutím se zbavila rourovitého pláště, pod nímž měla ukryté své oblíbené květované světlé šaty, které se mi na ní vždycky tak líbily.
A pak spustila: „Honzo, já už tomu dnešnímu světu fakt nerozumím. Jsem přece hrdá na to, že jsem ženská a abys věděl, za tyhle svoje přezrálý vytahaný prsiska se ani trochu nestydím.“ Na dotvrzení svých slov přede mnou pyšně vypjala svou hruď, zdobenou úzkým hlubokým výstřihem a dodala: „A teď mi řekni upřímně, co si myslíš, jsem normální já nebo všichni ti, co došli tak daleko, že už chtějí měnit i slova, aby se nepoznalo, že ženská je ženská?“
Neodpovídal jsem. Několik nekonečně dlouhých vteřin jsem nebyl schopen slova a nenasytně hltal očima celou krásnou Maruščinu figuru včetně těch zralých ňader a širokých boků, ukrytých pod šaty, zdůrazňujícími její ženskost. Poznala to na mně, holka zlatá a zkusila se naoko zamračit: „Honzo, mlč, nic neříkej, tohle mi stačí. Moc dík, ale už na mě přestaň zírat nebo to zavolám tvojí Soně a ty to pak do... doma schy... schytáš.“ Ke konci už Maruška neudržela ten svůj hraný přísný tón a rozesmála se něžným cinkotem maličkých zvonků.
Pokusil jsem se to celé trochu starosvětsky a s drobnou úklonou uzavřít: „Posaďte se, má krásná dámo a dovolte mi, abych si s vámi konečně vychutnal tu kávu s větrníkem jako normální chlap s normální ženskou.“
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Obří požár haly se škodou 1,8 miliardy založil člověk, technickou závadu vyloučili
Příčinou rozsáhlého požáru průmyslové haly v Žebráku na Berounsku, který loni v létě podle policie...
Učil na škole scientologů. Manipulují dětmi a vydělají miliony, líčí pedagog
Premium Jsou mezi námi a i přes snahu se skrývat tahají za nitky v různých sektorech. Řeč je o...
Část vykolejené soupravy u Klínce vyprostili. Dva vagony zůstávají kus od tratě
Nehodový vlak Správy železnic (SŽ) v noci na pátek vrátil na koleje hnací soupravu osobního vlaku...
Kopání do mrtvol, říká o rozsudku bývalý příslušník StB. Padly podmínky
Dvě dvouleté a jednu tříletou podmínku uložil ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 1 trojici bývalých...
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,50
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.