„Ten chlap je vážně hroznej, já ho snad přestanu číst. Nedávno se zřejmě vrátil z dovolený, a než aby udělal něco pěknýho, zmohl se akorát na dva články s pokleslou hospodskou tématikou. Růžo, co si o tom myslíš?“
Představte si dvě dámy. Sousedky vyššího středního věku a zároveň pravidelné čtenářky zdejších blogů. Jedna se vracela z hlídání vnoučat od mladých a druhá z důkladné prohlídky přilehlého nákupního centra. Srazily se ve výtahu, jedna pozvala druhou na kafe a na kus řeči. Semlely všechno možné od politiky až po nejnovější trendy v oblasti úpravy nehtů, načež skončily u blogerů a jejich článků.
„Kterýho máš na mysli, Božka?“
„No, Růžo, přece toho... teď mu nemůžu přijít na jméno... toho, co se na profilovce zubí v červeným triku s kočkou v náručí. Nic mu není svatý, furt si dělá srandu a navíc prakticky do všeho tahá erotiku. Já bejt jeho manželkou, tak mu tu Marušku dávno zatrhnu, bůhví, jak to doopravdy mají. To kdybych já chtěla udělat článek z dovolený, napsala bych tam o architektuře, o přírodních krásách a dala bych tam fotky, aby se lidi poučili a mohli se podívat na něco hezkýho. Kdepak hospodský žvásty a postelový intriky, to není nic pro mě.“
„No jó, já vím, Božka, to je tamten. Toho už dávno nečtu, před pár dny psal o nějakejch nesmyslech ze záhrobí, tak mi jen potvrdil, že ho nemám číst. Mně se líběj takový lidi, co popravdě píšou, jak to tady je všechno v háji a jak to bude čím dál, tím horší. Ti jsou nejlepší, však jim taky každej dává karmu. Pokud bych já chtěla napsat o dovolený, postěžovala bych si, jaký jsme to tam měli posledně hnusný. Malý pokoje, recepční se nám dovolila říct, že když si nepřiplatíme, tak nás nemůže přestěhovat do apartmá a bylo tam zima, že se prej topí maximálně na dvaadvacet stupňů. Jídlo taky nestálo za nic, bylo ho buď moc nebo málo, případně bylo moc horký nebo studený a ani to kyselo nebylo dost kyselý. Dokonce se v tom penzionu ani neobtěžovali postarat o počasí a celej tejden nám propršel.“
***
Když jsem se nad rozhovorem obou dam zamyslel, začal jsem hledat blogera v červeném triku s kočkou v náručí a s hrůzou v očích jsem zjistil, že krom mojí maličkosti tam nikdo jiný takový není. Došlo mi, že mají svým způsobem pravdu, zejména obdivovatelka našich architektonických skvostů a milovnice přírody, poněkud prudérní paní Boženka.
Řekl jsem si tedy, že půjdu do sebe a pokusím se udělat seriózní článek z dovolené. Tentokrát jsme byli se Soňou na Hané, před tím kousek nad Brnem, a jakožto milovníci jeskyní jsme jich prolezli hned několik. Byly úchvatné a zaujaly mě natolik, že jsem se navzdory svému neumu rozhodl k focení, a teď vám tady pár svých výtvorů předkládám. Jestli jste obdařeni obrazotvorností, zkuste si klidně představit, co vám ten který obrázek připomíná. Já to udělal, tak schválně porovnejte, jestli jsme se někde trefili.
Jo, občas je to horor, skoro jako v životě.
Tak, nevím, nemám ponětí, jestli se mi podařilo milovnici populizmu Růženku nebo obdivovatelku krás Boženku uspokojit, dost o tom pochybuji a v případě té první je mi to celkem jedno. Každopádně budu rád, pokud se to oslovilo někoho z vás ostatních a slibuji, že se navzdory mínění obou dam ve svém psaní nepolepším. Tedy kromě příštího článku, ten bude seriózní a o kočkách, protože se zas blíží umísťovací výstava.
