Ekologicky nepřijatelné pohádky

Anděl páně. Zdánlivě jedna z nejzdařilejších a divácky nejoblíbenějších pohádek z poslední doby. Teprve po několikátém zhlédnutí v předvečer Štědrého dne jsem si plně uvědomil její naprostou ekologickou nepřípustnost.  

V na první pohled poutavém příběhu se spravedlivým rozuzlením jsou nám zde podsouvány takové ekologické nehoráznosti, které jsou zcela neslučitelné s moderním způsobem života. Nic na tom nemění fakt, že dílo je už patnáct let staré, neboť již v té době byly k dispozici technologie a prosazovány trendy mnohem šetrnější k životnímu prostředí, než jak je ve zmíněné pohádce prezentováno. Nechci vás zde zdržovat kompletním výčtem prohřešků, jichž se autoři dopustili, zaměřím se jen na ty nepodstatnější.

Tak například hned za začátku, když anděl Petronel zaskakuje za svatého Petra u nebeské brány a kontroluje svědomí přicházejících duší, usilujících o vstup do nebe. Ono svědomí jest zde pojato jako bloček nebo chcete-li notýsek se seznamem dobrých a zlých skutků přicházejícího subjektu. Papírový notýsek v dnešní době, zjevně z nerecyklovaného materiálu! Tak zpátečnické a nešetrné vůči našim lesům, dovedete si vůbec představit, kolik musí padnout zdravých stromů k tomu, aby byl každý člověk vybaven takovým notýskem? A přitom je to úplně zbytečné, dnes by stačil maličký čip, který by se každému hříšníkovi implantoval do mozku už při narození a zaznamenával všechny jeho dobré i špatné skutky. U nebeské brány by se pak tento čip jednoduše přejel čtečkou a Petronel, svatý Petr nebo klidně samotný Pánbůh by měl okamžitě k dispozici všechny potřebné údaje.

Další a ještě horší příklad devastace životního prostředí se ukazuje ve chvíli, když Pánbůh spílá Petronelovi za neodůvodněné předání duší peklu a Uriáš si přisazuje, že pro tyto duše jsou už v pekle zaevidovány kotle a příslušné dávky uhlí na topení pod nimi. Uhlí! Fosilní palivo a neobnovitelný zdroj, jehož spalováním vzniká celá řada ekologicky nepřijatelných škodlivin. Peklo je přece instituce, sloužící k trestání hříšníků, a tak by samo mělo jít příkladem i v péči o životní prostředí. Řečeno s trochu nadsázky, za topení uhlím pod kotli by si celé peklo zasloužilo, aby bylo posláno do pekla. A přitom se nabízí tak jednoduché a navýsost šetrné řešení, peklo je umístěno pod zemí a mohlo by pro výtop kotlů snadno využívat geotermální energii, kterou má přímo po ruce.

Faktem je, a to musím objektivně uznat, že v pohádce Anděl páně se objevuje i jedna pozitivní myšlenka, která je vůči životnímu prostředí citlivá. Jde o teleportaci ať už duší hříšníků mezi nebem a peklem, Petronela s Uriášem mezi nebem a zemí, a konečně Petronela, Uriáše a pana hraběte ze šatlavy do vzdálenosti třiceti mil. Dopady teleportace na životní prostředí sice ještě nejsou kompletně zmapovány, ale určitě budou příznivější, než kdyby bylo použito například výtahu ve směru nahoru a dolů nebo helikoptéry v případě těch třiceti mil.

S politováním však musím konstatovat, že tato nadějná myšlenka teleportace není v pohádce dotažená do důsledku a při návratu ze třicet mil vzdáleného místa opět dochází ke zbytečnému plýtvání energií. Cesta zpět se použitím chůze a posléze jízdy na koni svatého Martina sice snaží tvářit ekologicky, ale ve skutečnosti to zdaleka není pravda. Důkazem chybného jednání jsou dva zázraky, konkrétně rozsvícení noční krajiny svatou Lucií a zmrazení říční hladiny Pankrácem, Servácem a Bonifácem. Ono rozsvícení je zbytečně plošné, nebylo třeba osvítit celý prostor, bohatě by stačilo Petronelovi, Uriášovi a panu hraběti posvítit úzkým proužkem světla přímo na cestu. A pokud jde o tu druhou věc, dovedete si vůbec představit, jak je zmražení proudící vody v řece energeticky náročné? Přitom by k překonání vodního toku bylo možné použít daleko šetrnější způsob, stačilo poprosit nebe o zázrak a umožnit zúčastněným přechod vodní hladiny suchou nohou.

V pohádce Anděl páně je mnohem víc případů porušování ekologických zásad, a kdybych je měl vyjmenovat všechny, byli bychom tu až do zítřka. Za všechny jmenuji už jenom jeden. Místo zbytečného naplnění skříně panny klíčnice zlaťáky, které musely být energeticky náročně vyraženy, jí stačilo při úderu na Uriášovu služební brašnu jednoduše přičarovat daný tučný finanční obnos na bankovní účet.

Obávám se, že pokud bychom chtěli podobným způsobem posoudit i další naše pohádky, včetně těch nejnovějších, dospěli bychom ke hrůzyplnému zjištění. Viděli bychom, že stejným naprosto nepřípustným přístupem k ochraně životního prostředí jsou prolezlé všechny a že se to v nich hrubými ekologickými prohřešky jen hemží. Například v té štědrovečerní O vánoční hvězdě jsou k hvězdnému svícení použity zastaralé neúsporné světelné zdroje, produkující tolik odpadního tepla, že to stačí k protavení díry do nejmíň dvacet centimetrů silného ledu během několika málo vteřin.

Je třeba si uvědomit jedno extrémně závažné nebezpečí. Tyto pohádky nesledujeme pouze my dospělí, ale i spousta dětí, u nichž hrozí hrubé narušení ekologické výchovy a vybudování nesprávných zásad v oblasti jejich budoucího přístupu k ochraně životního prostředí. Nezbývá tedy nic jiného, než požadovat urychlené přepracovaní těchto pohádek tak, aby se dostaly do souladu se zásadami moderního pojetí ekologie. Pokud by se tak nestalo, muselo by se bohužel přistoupit ke krajnímu řešení, tedy k úplnému zákazu dalšího šíření těchto pohádek, ať už prostřednictvím televize, internetu, kina nebo jakkoli jinak.