Milí čtyřnozí a dvounozí přátelé, mé dnešní mňoukání nebude vůbec zábavné a příjemné. Ač mě to netěší, musím se vámi podělit o příběh, který mi s prosbou o zveřejnění poslala jedna má dvounohá kamarádka.
Nejprve jsem si mňoukala, jestli to celé mám nějak učesat a zjemnit, aby to bylo stravitelné pro citlivé dvounohé a čtyřnohé čtenáře. Pak jsem se rozhodla, že nikoli, nechám to v původní podobě, protože pouze syrový emočně laděný text dokáže plně vystihnout pocity zúčastněných. Posuďte sami:
Tak mám opravdu "veselý" týden! V pondělí ráno jsem se vzbudila na kňučení Rity. Když jsem vyšla ven, málem mě trefilo, vzbudila jsem barák a letěla jsem hledat Cirtu. Cirta ležela na zahradě a z huby a zadku jí stříkala šedozelená srajda, smradlavá jak siláž. V noci jim někdo něco hodil otráveného. Lidi jsou strašné svině. Sehnat auto nebyl problém, veterinář mě vzal akutně, byl v šoku - ježišmarjá, někomu, Pavli, asi ta tvoje hlídací smečka kurevsky vadí (jsme jediní, z ulice, ke komu ještě nikdo nevlezl a nevykradl ho).
Vyšetření, rentgen, odběry, 2 kapačky, po dvou hodinách další dvě. To, co z ní vyšlo, je nepopsatelné tfujtajbl. No, jestli přes noc nezkolabuje a neexne, tak to bude zázrak, nechám si ji tady. Jak to dořekl, Cirta začala výt, tak mi ji nakonec pomohl naložit do auta a vzala jsem ji domů. Včera ráno ji přijel zkontrolovat, další kapačky, jakési injekce, ATB a já mezitím poslala dcerku pro jogurty s kulturou a nápoje s kulturou - jak na sviňu jsem už 14 dní nedělala jogurty - pro piškoty a mrkvičku. Včera polehávala, ale nutila jsem jí chodit, požírat trávu, krmila po lžičkách jogurtem, večer už si lehla ke mně a nehne se ode mě - i od muže, ona si nás hlídá, jak se přiblíží Rita nebo Fido, klapne po nich, má přeci z důvodu nemoci nárok na zvýšené mazlení a oni ji tolerují a nechávají ji v klidu. Dnes ve 4 ráno piškoty s jogurtovým nápojem - narvala jsem to do ní, cuká se, jako malé dítko, nechutná jí to. Ale dostává jíst každou hodinu a prostě to do ní narvu. Pak jsem konečně na dvě hodiny usnula, od pondělí jsem nespala, muž šel na záchod a po cestě vzal ze stolu piškot a dával ho Cirtě, ta mu málem hladově ukousla ruku, tak snad máme vyhráno :-D Hned jsem do ní narvala zbytek jogurtu s piškoty z misky, nakrmila ji a teď honila manželovi sekačku a snaží se jí okousat kolečka.
Vařila jsem jí teď rýži s mrkví, trošku nechám vychladnout a pomixuji jí to, a ve dvě narvu do tlamky. Za chvíli přijede veterinář s další dávkou ATB, tak snad bude po tom nejhorším scénáři.
Nedivte se mi, prosím, že se mi drápky samy vytahují. Kdybych nebyla jen stará obyčejná kočka, měla dost síly a znala toho, pro nějž nemám slušné pojmenování, pěkně zostra bych si to s ním osobně vyřídila, že by na mě do smrti nezapomněl.
Celé je to o to smutnější, že Cirta bude v dospělosti pracovním psem, který pomáhá dvounožcům s nelehkými úkoly. Ostatně to možná víte, před časem jsem vám o tom mňoukala v tomto článku.
Nicméně zdá se, že celá ta ošklivá záležitost se postupně obrací v dobré. Včera pozdě večer jsem dostala další zprávu, že Cirta se z hodiny na hodinu lepší. Nezbývá tedy než držet palce a doufat, že se opravdu uzdraví a že ten mizera nezopakuje svůj odporný čin ještě jednou.
