Koukáte nervózně na hodinky, ale ta tramvaj ne a ne přijet. Když se konečně objeví nějaký vůz, tak ve vaší stanici ani nezastaví. A i kdyby nakrásně zastavil, stejně se do něj nedostanete.
V minulých dílech o historických vozidlech pražské hromadné dopravy jsme se symbolicky svezli napřed tramvají a potom autobusem nebo trolejbusem.
Tentokrát na závěr této minisérie se už nesvezeme ničím. Leda bychom ukecali řidiče, aby nás vzal na otevřenou korbu, kam prší a fouká. Podíváme se totiž na pár vozidel, která sice nikdy nepřepravovala cestující, ale bez jejichž občasné pomoci bychom se té naší tramvaje stejně nedočkali.
Pokud vás tedy láká stařičká a dávno vyřazená servisní technika, zvu vás na další vyjížďku do střešovického musea MHD. Když si nás nikdo nevšimne, vlezeme si třeba za kladku nebo pod pantograf.
***
Elektrický motorový nákladní vůz, přezdívaný „lóra.“ Byl vyrobený roku 1917 v Ringhofferových závodech na Smíchově (mechanická část) a v továrně Františka Křižíka v Karlíně (elektrická výzbroj). Sloužil do roku 1976.
Za „lóru“ se často zapřahala „lora,“ jinak řečeno „ochsener.“ Šlo o samovýklopný vlečný nákladní vůz z roku 1926, vyrobený též v Ringhofferových závodech na Smíchově. Tento krasavec jezdil po kolejích do roku 1952, poté byl umístěn do depa v Kobylisích, kde sloužil jako vozík na kovový odpad.
Akumulátorový vozík z roku 1934, vyrobený v Ústředních dílnách Elektrických podniků, tedy v takzvané Rustonce. Sloužil pro posun a spřahování tramvajových souprav.
Elektrická nákladní lokomotiva z roku 1952 nebyla určená pro práci na tramvajových kolejích, ale přesto s tramvajemi souvisela. Byla vyrobena pouze ve dvou kusech v Rustonce, tedy v Ústředních dílnách dopravních podniků, kde sloužila pro posun nákladních vozů na vlečkovém kolejišti. Sloužila do roku 1984.
Elektrický motorový vůz na broušení kolejnic, vyrobený v roce 1966 v tehdejším Západním Německu v továrně Schorling Wagonbau v Hannoveru. Brousil si to po kolejích do roku 2001.
Nejen koleje vyžadují péči, je třeba se starat též o trolejové vedení. K tomuto účelu sloužily montážní vozy, takzvané „šibenice.“ Tato je z roku 1948 a byla vyrobena v národním podniku Automobilové závody Klementa Gottwanda (samozřejmě šlo o vysočanskou Pragovku). Vůz se používal do roku 1978.
Novější verze „šibenice“ je z roku 1968, šlo o montážní trolejovou věž Škoda 706-RT. Byla vyrobena v Liazu n. p. Mnichovo Hradiště (podvozek) a ve Schroling-Hannover Wagonbau (nástavba).
***
Na závěr už jenom symbolické propojení minulosti s přítomností pražské MHD. Doufám, že jsem vás tím krátkým a laickým povídáním o historických krasavicích a krasavcích moc neotrávil. Pokud ano, slibuji, že se k tramvajím, autobusům a trolejbusům už nevrátím. Tedy aspoň do doby než v nich zas objevím něco pro potěšení, pro zasmání nebo i k zamyšlení.
Tak příjemnou cestu a ať vám vaše „šťastná tramvaj“ přijede včas a ať není nacpaná k prasknutí.
