Čekání

Hodiny nade mnou svým krokem z času ukrajují,kyvadlem pomalu vteřinu ke vteřině skládají,snad mají duši, jež mou nedočkavost vycítí,snad mají srdce a svůj běh maličko urychlí.

Ještě sto hodin zbývá, než naše pohledy se střetnou,
než ruka tvá se opět v mojí ruce schová,
než polibkem se naše srdce pozdraví,
než hlas tvůj stříbrně mi v uších zazvoní.

Pak akord našich srdcí svou silou čas zastaví,
záře našich očí svým jasem slunce zastíní,
vesmír ztichne a potemní, vše zmizí,
zůstanem jen my dva, jenom ty a já, lásko moje krásná.

Autor: Jan Pražák | pondělí 23.5.2011 21:49 | karma článku: 10,43 | přečteno: 1075x
  • Další články autora

Jan Pražák

Ty zvíře moje!

27.4.2024 v 7:07 | Karma: 21,04

Jan Pražák

Heleno, hledej!

24.4.2024 v 14:34 | Karma: 31,53

Jan Pražák

Věř svým očím

21.4.2024 v 7:07 | Karma: 28,05