O moderní technice

Vždy jsem miloval poslední výstřelky moderní techniky a jsem v tomto ohledu velice pokrokový. Již jako dítě předškolního věku jsem opovrhoval černobílou televizí mých rodičů a vydržel celé hodiny sedět před pračkou – pokud byl barevný program.

Pokrokovost se přenesla i do pozdějšího věku a vybavoval jsem domácnost různými více či méně užitečnými záležitostmi. Ne vždy jsem se setkal s pochopením a dodnes musím některé věci konzultovat. Z poslední doby si vybavuji moje přání pořídit si spínač světel na tlesknutí – a že by se mi mohl dát k narozeninám. Pak se na to nějak zapomnělo – teda alespoň jsem si myslel. Takže jsem dostal od manželky k narozeninám místopřísežné prohlášení, že od teď (rozuměj od dne narozenin) po celý týden pokud v obýváku tlesknu, manželka dojde ochotně rozsvítit, obdobně na dvojtlesk zhasnout. Hm, moc vtipné – no, dobře jí tak, dost se naběhala.

Byl jsem jeden z prvních, kdo si v našem městě pořídil mobilní telefon. Jsem si tím celkem jistý, protože přes ujišťování operátora – že asi tak do měsíce bude zasíťováno - jsem si ještě dobrý půlrok nikam nezavolal, a pouze platil paušál. No, neberte to jako že jsem úplně blbej, prostě jsem jen “nutně” musel mít tento tehdy poslední technický výstřelek. Naštěstí je dávno pryč doba fórů o vlastnictví mobilního telefonu versus jistá vlastnost majitele, takže s tím dnes snad asi doufám mohu na světlo světa celkem v klidu.

Moje nadšení pro techniku je obzvláště znát, pokud nejsem doma a manželka nutně potřebuje něco nahrát z televize. Po několika dlouhých minutách ve stylu: Teď vezmi ovládání “A”, zmáčkni červený knoflík, pak vezmi ovládání “B”, stiskni knoflík se souřadnicemi 2, 4 bráno z levého horního rohu; většinou náš rozhovor končí neslavně a vzájemně si třískneme telefonem.

Jsa poměrně znám tím, že zapojím cokoli kamkoli jsem býval občas požádán o pomoc svými známými, zda bych nemohl známému jeho známeho zapojit domácí kino, nainstalovat nějakou kartu do počítače, objednat přes internet lístky na to či ono a tak podobně.

Nadšení z toho, že jsem považován za jakéhosi guru v tomto ohledu, však rychle vyprchalo. Nevím, jestli se vám to děje také, ale pokud něco děláte v zaměstnání, kde jste za to ohodnoceni, tak pokud tu samou věc děláte u známého svého známého, vždycky se něco podělá a strávíte tím asi tak desetkrát tolik času, než byste čekali. Na dohodnuté ceně (dvě piva) nechcete a nemůžete nic měnit a adrenalin stoupá a stoupá.

Od té doby, co jsem připojoval známému známého mobilní telefon přes kabel do počítače a prostě do nešlo a nešlo, abych po třech hodinách zjistil, že dotyčný si kabel půjčil od dalšího známého, který “má ten samý telefon a šlo mu to bez problémů”, což se ve finále ukázalo jako prachsprostá lež, jsem na podobné služby zanevřel.

Takže teď jsem v hospodě raději za pitomce a do erudovaných hovorů spolustolujících o technice, při nichž se mi otevírá kudla v kapse, se raději nezapojuji.

Á sakra, někdo volá, no jo, tatíkovi asi zase nejde internet. Musím končit a jít si do ledničky pro panáka, mám před sebou dlouhý hovor.