Musím říct, že založit si blog zde na idnesu nebylo těžké rozhodování. Paní je něco, co mě baví a je úplně jedno o čem píšu. Jen jsem nechtěl psát sobě do šuplíku. No a při založení jsem počítal s diskuzemi, někteří blogeři očividně ne.
Nechci jmenovat, ale některým blogerům už lezou krkem vtipálkové a ti, kteří umí jenom nadávat a urážet. Já se jim sice nedivím, ale na rozdíl od ních to zase tak moc neřeším. Blog je totiž zajímavá věc. Umožňuje lidem prezentovat vaše myšlenky a zde na idnesu to ani není anonymní. No a pokud si takový blog založíte, musíte počítat s tím, že s vámi někteří lidé nebudou souhlasit a vyjádří svůj názor. Někteří ani nečtou článek, ale stačí jim aby se anonymně podepsali pod jakýmkoli nickem a začnou nadávat a napadat vás a styl, jakým píšete.
Chápu, že pokud se to některým blogerům děje často, asi jim z toho rupnou nervy. Ti buď diskuze zakážou anebo si na ně stěžují ve článcích. Někdo by si možná myslel, že mi to vadí, ale to byste se měli zamyslet znovu. Mně je to totiž úplně jedno.
Pod mými články se objevují různé názory a všech kloudných si opravdu vážím, jsem dokonce i hrdý na to, když se mi občas nějakým článkem podaří vyvolat vášnivou diskuzi, při které každý obhajuje jen svůj vlastní názor. Ale pokud mě někdo uráží a nadává, protože mám v článku chyby(ano, uznávám, že je tam mám. Píšu rychle a jsem moc líný na to, abych to po sobě četl), tak to vůbec neřeším. Pokud se mi za mé názory posmívají, tak si o nich myslím svoje, ale nikde to veřejně nepublikuji.
Diskuzí se zásadně nezúčastňuji, ale rád si je čtu. Občas se u nich pobavím ještě více, než u dobrých vtipů. A znovu děkuji těm, kteří neváhají v diskuzích pod mými články používat sarkazmus, ironii a nadsázku.
No vidíte. Původně jsem chtěl napsat, jak nijak nekomentuji diskuze a to samé bych chtěl poradit i dalším autorům, kteří si chtějí uchovat pevné nervy, a skončím u toho, že děkuji diskutérům. Pravdou ale je, že bez nich by to nešlo. Berte to tak, že každý bloger žije s diskutéri v symbióze- vy nemůžete psát bez nich a oni se nemohou bavit na váš účet bez vás.
Když už jsem v tom, tak bych měl zhodnotit své několikaměsíční působení na blogu. Pamatuji si jasně na den, kdy jsem psal svůj úplně první článek svými dokonale chromými prsty. Venku štěbetali ptáci, vřískali kocouři a zpívali ožralové. A já v takové atmosféře zplodil svůj první článek, který byl o mém dětství. Tehdy jsem měl úplně snovou čtenost, která se zastavila na závratném čísle 500, a tak jsem samou radostí otevřel lahev mléka(hned jsem ji zase zavřel, protože to mléko už mělo to nejlepší za sebou- téměř jako by ho kráva vystřelila z vemena už zkyslé).
Od té doby se v kanále utopilo spoustu krys a já sepsal pár dalších článků. Bavil jsem se nad diskuzemi a v jednu chvíli jsem se odmlčel asi na dva týdny, abych se vrátil v ještě horší formě bez jakýchkoli schopností psát. A zhostil jsem se toho bravurně. A protože se mi to zalíbilo, tak jen tak přestat nehodlám.
A proto bych rád všem, co zdárně dočetli až sem a zjistili, že článek nabral úplně jiný směr(všem- sem se rýmuje a to jsem ani neplánoval) popřál Šťastný nový rok a blogerům, ať si z diskuzí nic nedělají.
No a ještě jedna novinka na závěr. Jelikož se snažím o sepsání své vlastní fantasy knihy a nejspíše nenadju nikoho, kdo by byl ochoten mi knihu vydat, uvažuji, že ji budu po jejím dopsání uveřejňovat, alespoň prostřednictvím tohoto blogu. Ale kdo ví? Třeba překvapím sám sebe a nějaké nakladatelství mi ji vydá a splní mi sen stát se spisovatelem.
