Poslední dobou se oblíbenými terči zlodějů a podvodníků stávají staří lidé. Přitahuje je snad vidina snadné kořisti a nebo je v tom něco víc?
Zlodějina je vlastně takovou snadnější cestou k získání větší sumy peněz. Kam se ale podělo to kouzlo staromódních lupičů, kteří s přetaženou ponožkou přes obličej přepadávali pošty, banky nebo benzínky? Namísto toho se vyrojilo velké množství těch, kteří si našli úplně jiné oběti. Pro každého zloděje je totiž snadné obrat o poslední halíř staré lidi, protože v tom ani nevidí nějakou větší námahu.
Takoví zloději se dají rozdělit do dvou větších skupin. V té první skupině jsou většinou jen podvodníci, kteří staré lidi přesvědčí, aby je vpustili do svého domu a potom už je to jako sebrat dítěti dudlík. není totiž žádným tajemstvím, že někteří staří lidé jsou až moc důvěřiví. Stačí, aby jim před domem zazvonil nějaký dobře vypadající muž v obleku a oni ho pustí dál.
Omámit někoho sladkými řečmi o snadném výdělku nebo o nějakém jiném skvělém podniku je dnes velice snadné. Co za tím ale stojí? Podle mého skromného názoru je to naše vlastní nenasytnost. Taková vidina snadno získaných peněz dokáže každému jinak soudnému člověku na kratičký okamžik zastřít mysl. A nic víc zkušený podvodník ani nepotřebuje. Jakmile vás má na háčku, tak začne navíjet, dokud se mu před očima nehoupe vaše peněženka.
To, že si někteří podvodníci vybírají postarší osoby, může značit jejich vlastní lenost. Proč by se měli namáhat s mladým člověkem, který jim ve většině případů nenaletí a ještě je připraví o drahocenný čas? Mnohem snadnější je přesvědčit osobu v důchodovém věku. Ušetří si tím námahu a čas. To ovšem vyvolává jednu palčivou otázku: Kam jsme se to dopracovali, když i zloději začínají lenivět?
Tato skupina se ale ještě dá překousnout. Mě mnohem větší starosti dělá ta druhá. Mluvím o lidech, kteří si také vytipují převážně starší osoby a chystají se je okrást. Ale jen samotná kořist jim nestačí. Ne, oni potřebují vzrušení z lovu, jaké každá jiná šelma. Neuspokojí se jen s okradením, oni ho musí dorazit. Dát mu co proto a názorně mu ukázat, že nechat se přepadnout a okrást se nevyplácí.
Zrovna nedávno se ve zprávách objevila reportáž o dvou mladících, kteří okradli starého muže o pár korun a ještě ke všemu ho ukopali. Nevím, jestli si tím chtěli dokázat svoje drsňáctví, ale naopak ukázali něco jiného. Ukázali jenom svou vlastní ubohost a nic jiného.
Jenomže ještě jedna věc mě zaráží a to je lidská lhostejnost. Kdyby se to stalo někdy uprostřed noci, tak nic neříkám, ale za bílého dne a nikde se nenašel nikdo, kdo by tomu muži pomohl? Dnes je totiž naprosto normální předstírat, že nic nevidíte a jít dál. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Ale jednoho dne se může stát, že každý z nás bude potřebovat pomoc a nikdo se nenajde, protože všichni ostatní na ulici mají zrovna na práci něco jiného.
A co vy? Také vidíte ten rozdíl mezi těmito dvěma skupinami? Myslíte, že se s tím dá v dnešní době vůbec něco udělat?
