Velká parkovací loupež: modrá zóna pro celou Prahu

Radnicím pražských městských částí dramaticky vysychají pokladny. Co se dalo zpeněžit (obecní budovy, kulturní střediska, školky, jesle či byty), to se v lepším případě již prodalo, zprivatizovalo nebo v horším případě rozkradlo. Politici nyní zoufale hledají jakékoliv zdroje pro napnutý rozpočet.

Příjmovou stránku by měly vylepšit modré zóny. Když se zavedly na Praze 1, omezení vjezdu automobilů do centrální části města znělo logicky a málokdo nový dopravní režim zpochybňoval. Teprve když modrozónová revoluce postihla Prahu 2, 3 a 7, objevily se první pochybnosti nad smyslem omezování parkování.

Ač to pro běžného občana na první pohled nevypadá, kolem rezidenčních parkovacích zón se točí jen těžko uvěřitelný byznys. To pochopili na Praze 5, tam už jsou parkovací zóny hotová věc, podobně jako na Praze 6. Projekt modrých zón připravuje Praha 10 (tam budou zanedlouho o zavedení rozhodovat občané v referendu) nebo Praha 9. O zpoplatnění parkovacích míst uvažuje také Praha 4 (zde byl dokonce poprvé předložen návrh na celoplošné zavedení modrých zón na celém území hl. m. Prahy), Praha 11, 13 nebo 15.

Jen naivka si může myslet, že jde o upřímnou snahu politiků primárně usnadnit rezidentům parkování. Občan je někde až tak možná na 10. místě. V první řadě je potřeba naplnit obecní pokladnu, zajistit příjem pro městkou policii, nechat vydělat odtahovým službám a provozovatelům parkovišť odtažených vozů, získat provize z nákupu a provozování parkovacích automatů, donutit co nejvíce občanů k pořízení předražené Openkarty nebo třeba vydělávat na instalaci svislého a vodorovného značení, které se musí pravidelně obnovovat.

S faktickým zavedením zón přichází pro místní velmi rychle vystřízlivění. Kdo si snad sliboval, že večer zaparkuje před domem, zůstává hluboce zklamán. Další rozčarování přichází, když zjistí, jak postupně přichází o své přátele, kteří přestávají jezdit na návštěvy. Přestože o víkendech zejí modré zóny prázdnotou, oranžové a zelené jsou beznadějně plné. A kdo by také každé dvě hodiny chodil kupovat nový parkovací lístek? Podobný scénář se nabízí též v dopoledních hodinách pracovních dnů. Místní drobní obchodníci, již tak drceni velkými nadnárodními řetězci, přicházejí o poslední zákazníky, kteří raději zajedou do hypermarketu, kde vždy zaparkují. Další absurdita nastává krátce před 18. hodinou, to začíná boj o parkovací místa v oranžových a zelených zónách. Tam parkují zdarma přes noc ti, kteří z nějakého důvodu na rezidentní kartu v modré zóně nedosáhnou (a že jich není málo), čímž ovšem berou často poslední možnou volbu parkování těm, kteří přijeli za zábavou nebo jen na večeři do místní restaurace.         

Mnozí zastánci regulovaného parkování v okrajových městských částech věří, že modré zóny vyřeší nejen problém parkovaní, ale také problém tzv. černých duší - tedy těch, kteří sice trvale bydlí na území městské části, ale nejsou v bytech úředně přihlášeni. Radnice se totiž v minulosti bezhlavě zbavily posledních volných ploch (často dispozičně nevhodných) pro developerské projekty a předpokládaly, že se jim z nových obyvatel pohrnou penízky do místního rozpočtu. To se ale politici hluboce přepočítali a nyní hledají z tohoto průšvihu řešení.

Zásadní problém spočívá v legislativě. Ta nedostatečným způsobem reguluje pochopitelnou snahu developerů umístit na co nejmenší plochu co nejvíce bytů. Řada bytů pak zůstává v nových projektech neprodejná a stávají se z nich ležáky. Jiné byty jsou kupovány jako investice, kde ve velkém bují černý pronájem. Finanční efekt pro místní radnice je pak v obou případech nulový nebo zcela zanedbatelný. Parkovací limity sice developer splní vybudováním pozemních garáží, jenže už nemá zákonem stanovenou povinnost prodávat parkovací stání s novými byty. Kdo kupuje byt ke spekulativním účelům, ten si parkovací místo nepořídí, stejně jako ten, který si pořídil byt za poslední peníze nebo na hypotéku. Noví nájemníci pak obírají původní rezidenty o parkovací místa na povrchu a garáže zůstávají neobsazené.   

Čím více městských částí přistoupí na modré zóny, tím větší bude tlak na ty zbývající, aby se přidaly. Ač zapřisáhlého odpůrce modrých zón, mě totiž také děsí představa, že žiji v poslední městské části, kde nejsou zavedeny modré zóny, neboť kamkoliv pojedu já, budu tvrdě platit, zatímco ti co pojedou ke mně, budou parkovat zadarmo. Z tohoto pohledu se zdá celoplošné zavedení modrých zón na celém území hl. m. Prahy jako nevyhnutelné a velmi pravděpodobné. Jenže to znamená, že se bude nově platit úplně všude. Nezůstane jediné parkovací místečko bez poplatku. Bude se platit na parkovištích před úřady, před poliklinikami, před obchodními domy i hypermarkety. Ty se budou pochopitelně bránit tomu, aby zde své plechové miláčky neodkládali ti, co na parkovací karty v rezidenčních zónách nedosáhnou.

Jsi živnostník, podnikatel nebo jen legálně používáš služební vozidlo pro soukromé účely a máš tu smůlu, že tvá živnost nebo zaměstnavatel sídlí mimo tvou městkou část? Již nezaparkuješ nebo budeš tvrdě platit! Chceš u sebe nechat přespat mimopražské rodiče, sourozence nebo příbuzné? Již nezaparkují nebo tvrdě zaplatíš! Potřebuješ opravit v bytě odpad, vodu nebo topení? Řemeslníci již nezaparkují nebo tvrdě zaplatíš jejich parkování!

Modrá zóna nemůže vyřešit chybějící parkovací místa. Pokud se nebudou budovat nová parkovací místa formou veřejných podzemních garáží a parkovacích domů, modrá zóna nás jen připraví o právo bezplatného zaparkování.