Tisíce lidí nesplácí hypotéky a bude hůř

Chtěl bych napsat mnohem lepší zprávu, ale bohužel. Hypoteční krize je u nás na spadnutí. V Česku už nejsou spláceny hypotéky v hodnotě 25 miliard korun z celkového objemu 800 miliard korun.

To se z pohledu erudovaných ekonomů nezdá mnoho, jenže v praxi se jedná o tisíce lidí, a přitom navíc další tisíce hypoték se drží nad vodou měsíc od měsíce jen díky předraženým půjčkám od lichvářských firem. Osobně považuji roční úrokovou sazbu od 30% za lichvu. Bohužel lichvářská praxe je mnohem horší. Člověk v těžké finanční situaci podepíše lichvářům téměř cokoliv. Dlužník si třeba půjčí 200 tisíc a podepíše směnku bez protestu na 400.000,- Kč. Jenže banky o tom ještě nevědí, protože jim zatím splátka přišla.

Banky se totiž o tom, že jejich klient už řadu měsíců na splátky vlastně nemá, dozvídají až s mnohaměsíčním zpožděním. Lidé si chtějí zachránit dům nebo byt logicky za každou cenu, hrají o čas, doufají v lepší příjem, a tak se vrhají do smrtonosného objetí lichvářů.

 Ekonomika funguje s určitou setrvačností a právo s určitým zpožděním. Celá řada lidí se u nás naučila žít „americkým“ způsobem života. Bohužel všeho dočasu. Byt na hypotéku, auto na leasing, televize na kreditní kartu, dovolená na spotřebitelský úvěr atd. K tomu je třeba připočíst provozní náklady domácnosti a klient by musel mít poslanecký plat, aby byl schopen vše zaplatit. Názor celé řady lidí, kteří říkají, když to nebudu schopen splácet, tak ten dům nebo byt prodám je bohužel také chybný. Podle oficiálních statistik se prodejem nemovitosti uspokojí pouze 75% ceny jistiny hypotéky. Průměrná nesplacená hypotéka se pohybuje kolem 1,6 miliónu korun. Nejproblematičtější jsou nyní hypotéky uzavřené v letech 2007 a 2008 na dvacet a více let. Po vynucených dražbách zbývá dlužníkům k doplacení 250 až 300 tisíc korun, které už ale nemají z čeho zaplatit. Dlužníkům navíc často nezbývá ani možnost osobního bankrotu, neboť u nich není reálný předpoklad, že budou mít z čeho uhradit alespoň třicet procent dluhů všem věřitelům během pěti let.

Klient, který bance neposílá splátky 90 nebo 120 dnů se dostane do hledáčku bankovních úředníků. Banka celou sumu, která byla původně při poskytnutí hypotéky rozložena na dvacet i více let, tzv. zesplatní a stane se z ní pohledávka, která je vymáhána k uhrazení celá.

Pohledávku banka vymáhá buď sama, nebo ji prodá překupníkům, inkasním společnostem. Tím se situace klienta ještě výrazně zhorší. Klienta čeká mnohdy dost nepříjemné vymáhání a další náklady s tím spojené. Mnohdy se stává, že měsíční splátka nepokryje ani úroky s tím spojené. V tomto případě se dá říci, že klient je odsouzen k doživotnímu splacení.

Banky budou muset při půjčování peněz vystřízlivět a občané si uvědomit, že hesla typu „žijte dnes a plaťte zítra“ nejsou vždy to nejlepší řešení.