Pracovní rozkaz pro nepřizpůsobivé občany

Stát bude muset zasáhnout, neboť se všechna pseudodemokratická opatření míjejí účinkem. Nepřizpůsobiví občané zneužívají dobrotu nás všech, kteří chodíme do práce a řádně platíme daně, protože my se na jejich zahálčivý způsob života skládáme.

Orgány státní moci musí získat nástroje k tomu, aby dokázaly nepřizpůsobivé zařadit do společnosti slušných lidí. Když to nepůjde po dobrém, budou muset nastoupit donucovací prostředky.

Komunisté zavedli speciální trestný čin „příživnictví“, který sice zneužívali k potírání disidentu, nicméně ve vztahu k nepřizpůsobivým občanům byl velmi účinný: „Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a opatřuje si prostředky k obživě prostitucí, hazardní hrou nebo jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Od roku 1965 bylo ustanovení upraveno: „Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.“ V polovině roku 1990 pravdoláskaři příživnictví z trestního zákoníku vymazali.

Potírání flákačů, tuláků nebo žebráků ale nebylo jen výsadou komunistů. Již od roku 1852 platil v českých zemích zákon, který stanovil: „Kdo bez zaměstnání a práce se potuluje nemoha prokázati, že má prostředky ku své výživě nebo že jich poctivě nabýti hledí, budiž potrestán jako tulák. Trestem jest tuhé vězení od jednoho až do tří měsíců“. Naši prarodiče moc dobře věděli, že po dobrém se problém nevyřeší.

V první řadě je nezbytné definovat pojem nepřizpůsobivé osoby. Nepřizpůsobivý je takový občan, který dovršil věku 15 let a ač je zdravotně způsobilý pracovat, více než 12 měsíců nepracuje nebo se nepřipravuje na své budoucí povolání. Zároveň je spolehlivě prokázáno, že dotčený nemá žádné legální prostředky k zajištění obživy a ty si opatřuje nekalým způsobem. Pokud sociální kurátor zjistí, že nastaly výše uvedené indicie, podá návrh k soudu o vydání pracovního rozkazu. Soud ověří, zda byly naplněny všechny nezbytné předpoklady, aby uvedeného občana mohl poslat pracovat.

Pracovní rozkaz je soudní nařízení práce bez nároku na mzdu nebo výplatu. Výkon práce na základě pracovního rozkazu zakládá právo na ubytování občana v místě výkonu práce, stravu a kapesné. Stát finančně zajišťuje vyživované osoby občana formou poukázek na stravu, ošacení a dále přímou úhradou nákladů za bydlení. Firma, která zaměstnává občany na základě pracovního rozkazu, nese pouze náklady spojené s ubytováním, stravou a kapesným. Ty se stávají pro zaměstnavatele daňově uznatelnými náklady. Firma může své zaměstnance motivovat odměnou z pracovního rozkazu, která bude do výše 5000,- Kč osvobozena od poplatků na sociální a zdravotní pojištění.

Na tomto modelu vydělá stát i zaměstnavatelé. Náklady na pracovní sílu budou významně nižší, než při poskytování minimální mzdy, a stát ušetří na sociálních dávkách pro zajištění nemakačenků, kteří navíc budou mít omezenou možnost páchat trestnou činnost, užívat drogy nebo trávit většinu volného času u hracích automatů. Pracovní místa vytvořená pro pracovní rozkazy budou podléhat přísné regulaci státu, aby ze strany zaměstnavatelů nedocházelo k upřednostňování zaměstnanců na pracovní rozkaz na úkor těch řádně pracujících a zároveň nevznikaly pracovní tábory. Počet takto vytvořených pozic bude procentuálně omezen a bude určen jen pro vybrané společnosti, které pracují výhradně na státních zakázkách nebo se o ně ucházejí.

Ten, kdo se bude pracovnímu rozkazu vyhýbat nebo nebude řádně plnit své pracovní povinnosti, bude odsouzen k trestu odnětí svobody. Exekučně bude donucen pracovat i při výkonu trestu.

A teď si mě v diskuzi klidně sežerte!