Odbory v objetí oranžovo-rudé koalice

Přiznám se, že jsem celkem s pobavením sledoval víkendový výlet odborářů do hlavního města. Myslím, že všichni byli spokojeni. Počasí soudruhům vyšlo, obchodníci na Václavském náměstí zažili rekordní tržby a představitelé ČSSD a KSČM měli k dispozici takřka stotisícový dav posluchačů a stranické pokladny toto srocení nestálo ani korunu. A právě programovému propojení odborových svazů s českou levicí se chci dnes věnovat.

Odboráři nám ústy svých bossů o víkendu jasně sdělili, co nechtějí. Nechtějí Nečasovu vládu, nechtějí Kalouska na ministerstvu financí, nechtějí reformy a hlavně nechtějí přijít o své výhody. A co naopak odboráři chtějí? Zvyšování životní úrovně bez práce, sociální jistoty a trvalý hospodářský růst pod křídlem regulace všeho a všech. Odboráři zkrátka touží po realizaci programů ČSSD a KSČM. A právě pod křídly ČSSD udělala řada odborovým předáků politickou kariéru – Falbr, Štěch aj. Pan Falbr sice většinu času v Evropském parlamentu prospí, ale podle ostatních odborářů se velmi dobře dokáže zorientovat v problému a připravit neprůstřelný názor. Takže zpět. Richard Falbr nespí, ale přemýšlí. Buďme tedy potichu, abychom českého Einsteina neprobudili (nevytrhli) z přemýšlení.

Odboráři se nás stejně jako zástupci levice snaží přesvědčit, že to jsou právě oni, kdo hájí zájmy obyčejných lidí. V případě odborářů však platí, že hájí pouze své vlastní zájmy a své vlastní výhody.

Nevím, kde například železničáři přišli na to, že mají právo cestovat po zemích českých bezplatně? Se stejnou logikou by pak zedník měl získat zdarma cihly na stavbu svého domu, horník uhlí na celou zimu a řezník maso a uzeniny jako bonus za to, že pracuje v řeznictví. O bonusech zaměstnanců peněžních ústavů raději nechci spekulovat. Zkrátka a dobře jde odborářská logika naprosto proti zdravému rozumu. A proti zdravému rozumu jdou i programy ČSSD a KSČM.

Levice se nemůže dočkat okamžiku, kdy opět vstoupí hlavním vchodem do Strakovy akademie. Socialisté slibují světlé zítřky, potrestání bohatých a o sebe se starajících lidí. Do této skupiny patří podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné. Právě na ně bude po volbách pořádat levice hon. Odborářům a levicovým politikům zřejmě nedochází, že základem zdravé tržní ekonomiky je podpora malého a středního podnikání. Ovšem díky odborářům a socialisticko-komunistické koalici je považován každý podnikatel na podvodníka, který vykořisťuje nebohé zaměstnance. Smutné je, že levicovým populistům nedochází, že nebýt těchto tzv. vykořisťovatelů, bude mnohonásobně vyšší nezaměstnanost a mnohem nižší příjmy státního rozpočtu. Chtějí snad odbory podpořit nápad soudruha Filipa, aby stát opět zakládal banky a továrny? Máme se bát obdoby února 1948?

Po sobotním protestu víme, co levice a odbory nechtějí. Bohužel to, co chtějí a to co slibují, je z říše science fiction. Sociální stát zkrachoval. Nicméně v Čechách se znovu bude bojovat za jeho vybudování. Dluhová krize v Evropě je zřejmě fikcí a jedině Brusel pomocí socialistických regulací všeho a všech zajistí, že se již nikdy nebude žádná krize opakovat a v Evropské unii nastane nekonečný hospodářský růst. Ještě chybí heslo „KLDR náš vzor“.

Sdělovací prostředky i odbory jako takové vydávají sobotní protest jako velký úspěch odborů. Nevím, zda sraz 90 tisíc lidí na jednom náměstí lze vydávat za přelomový úspěch. Odborové svazy se snaží klamat tělem, ale realita je taková, že počet odborářů trvale klesá. To lze považovat za pozitivní a dobrou zprávu, kterou však v novinách nenajdete. Média se nás snaží přesvědčit, že odbory reprezentují širokou vrstvu veřejnosti. Opak je však pravdou. Odborové svazy reprezentují minoritu, která se snaží ovlivnit život většiny. Otázkou zůstává, jak dlouho bude většině trvat, než prohlédne a zjistí, že neoprávněné výhody minority platí ze svých daní.