25 úspěšných let

Je tomu právě 25 let, co v tehdejším Československu padl komunistický režim. Lze tedy říci, že po 28. říjnu je 17. listopad naším druhým nejvýznamnějším státním svátkem. Bohužel jsme dnes v situaci, kdy to řada (bojím se říci většina) lidí takto nevidí. 28. říjen ignorují a 17. listopad mají spojený s nezdarem, spálenou zemí či promarněnou šancí. Dnes a denně jsme svědky hanění, pomlouvání a očerňování posledních 25 let. Pesimismus a blbá nálada na nás číhají na každém rohu. Česká republika je vykreslována jako nejhorší místo na Zemi a novodobí spasitelé (exčlenové KSČ) se nás snaží přesvědčit, že bude líp pouze za předpokladu, že provedeme další revoluci, která zlikviduje režim nastolený po 17. listopadu 1989. Proti takovým snahám je třeba bojovat a jasně a zřetelně říkat, že poslední čtvrtstoletí bylo nejúspěšnějším obdobím v české historii.

Již 25 let žijeme ve svobodné a demokratické zemi. Naši předkové takové štěstí neměli. První republika padla po 20 letech. Již 25 let se nemusíme stydět za své politické či náboženské přesvědčení. Žijeme v systému zastupitelské demokracie. Pravidelně se u nás konají svobodné volby. Máme právo aktivně se účastnit správy věcí veřejných. Máme svobodný přístup k informacím. Každý má právo na vzdělání a to bez ohledu na to, čím byli jeho rodiče či prarodiče. Nemáme politické vězně a nemáme pracovní tábory. Soukromé vlastnictví je nezpochybnitelné. Myslím, že pro obecný úvod je tento výčet pozitiv dostačující. Nyní je třeba podívat se na konkrétní výsledky posledního čtvrtstoletí.

O svobodných volbách a návratu k parlamentní demokracii jsme už mluvili. Nicméně je nutné zdůraznit, že přes prvotní odpor se u nás zakořenil standardní systém politických stran. Pravici zastupovala a vlastně i nadále zastupuje Občanská demokratická strana. Levici měla pod palcem ČSSD s apendixem v podobě KSČM. Zde se situace nezměnila. Byť i ČSSD výrazně oslabila. Nejvíce změn se událo kolem politického středu. Asi nejstabilnější středovou stranou jsou lidovci. Ostatní strany a straničky byly a jsou projektem na jedno či dvě volební období (ODA, Republikáni, US, SZ, VV, TOP 09 či Úsvit). Každopádně základ byl jasný. Levice ČSSD a pravice ODS. V předvolebních kampaních se řešilo směřování země. Byl to zápas mezi svobodou jednotlivce a silným státem, mezi regulací a deregulací či mezi kapitalismem a sociálním státem.

Jestliže jsme po 17. listopadu 1989 jasně řekli, že chceme zastupitelskou demokracii, pak druhou stranou téže mince byla tržní ekonomika. Kapitalismus nahradil socialismus. Pětiletky nahradil svobodný trh.Transformace byla úspěšná. Můžeme se přít o jednotlivosti, ale základ je jasný. Přechod z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní se podařil. Ztráty byly minimální. Kurz měny byl stabilní a hospodářství vykazovalo růst. Díky této transformaci zde máme statisíce živnostníků a široké spektrum malých a středních firem. A právě tyto skupiny lidí tvoří páteř našeho hospodářství. Místo toho, abychom těmto lidem házeli klacky pod nohy, mučili je různými státními a evropskými regulacemi či směrnicemi, měli bychom jim nastavit jednoduché a přehledné prostředí s nízkými daněmi. To oni zaměstnávají občany. To oni platí daně a plní státní rozpočet, ze kterého stát s takovou slávou přerozděluje. Na to bychom neměli zapomínat!

Dlouho jsem přemýšlel, co napsat závěrem. Nejdříve mě napadlo zopakovat, že posledních 25 let bylo nejúspěšnější období v naší historii. Ostatně i velký kritik a likvidátor současného režimu dokázal za 25 let vybudovat obří holding, který z něho udělal jednoho z nejbohatších Čechů v zemi. Proto mě udivuje, že mu tolik lidí skočilo na heslo, že všechno bylo špatně. Pak jsem si pohrával s myšlenkou, že se pozastavím nad stavem české společnosti, která 25 let po revoluci toleruje a podporuje bývalé členy KSČ. Voličům už nevadí existence vážného podezření, že první místopředseda vlády byl spolupracovníkem StB. A v neposlední řadě bych se v souvislosti se stavem české společnosti musel kriticky vyjádřit na adresu stoupenců Václava Havla, kterým evidentně nevadí, že se do funkcí vrací majitelé rudých knížek. Nevidím žádné protesty či petice. Na Václavském náměstí je klid. Asi nejvíce úsměvné na tom je, že pro tyto lidi je největším nepřítelem Miloš Zeman. Tedy člověk, který se do funkce prezidenta republiky dostal přímým rozhodnutím občanů. Bez ohledu na to, co si myslíme o jeho výkonu prezidentské funkce či o jeho výrocích, je Zeman člověkem, který vždy respektoval výsledek voleb a nikdy nezpochybňoval zastupitelskou demokracii. Na příkladu Zemana a Babiše lze asi nejlépe ilustrovat rozpoložení přívrženců prezidenta Havla. Babiš (bývalý aktivní komunista a zřejmě i spolupracovník StB) je pro tzv. pravdoláskaře ideální spojenec. Oba tábory touží po elitářské demokracii, kde vládnou vyvolení. Toto skryté a tiché spojenectví je vážnou hrozbou pro naši svobodu a demokracii. Nicméně ani takto jsem tento text nechtěl zakončit, protože mým prvotním záměrem je představit pozitiva polistopadového vývoje a nekončit pesimisticky. A nejlépe se představují ta pozitiva, na která si běžný občan může sáhnout a která má dnes a denně na očích.

Troufám si tvrdit, že každý z nás má doma v šuplíku hromádku starých fotografií. Máme na nich děti, rodiče, prarodiče či domácí mazlíčky. A všechny tyto fotografie mají nějaké pozadí, respektive někde byly pořízeny. Když na chvíli zapomeneme, kdo je ústřední postavou té čí oné fotografie a podíváme se na místo a bezprostřední okolí, kde fotografovaný stojí, uvidíme podobu naší ulice, obce či našeho města. A můžeme porovnat s dneškem. Proměna obcí a měst je nejviditelnější. Máme nové silnice, obchvaty, kanalizace, čističky odpadních vod, nová a barevná sídliště, revitalizujeme stará sídliště, modernizujeme a opravujeme školy a školky atd. Až nám tedy zase někdo bude tvrdit, že se tu 25 let nic nedělalo, udělejme si procházku po své obci či po svém městě.