Nedávno jsem měl děsivou noční můru. Zdálo se mi, že Petra Buzková emigrovala do Spojených států a stala se americkou prezidentkou. Sen byl tak živý, že jsem se po probuzení musel štípnout, abych se ujistil, že to byl pouze sen. No, pouze sen. Po otevření ranních novin jsem zjistil, že realita je ještě děsivější. Petra Buzková sice nikam neemigrovala, ale veřejně přiznala, že má v Americe dvojče. A není jím nikdo jiný, než americký prezident Barack Obama.
Možná někoho napadne, že jsem se na začátku nového školního roku zbláznil. Nezbláznil. Vím, že se mnozí radovali, ale snad až někdy příště. Ale teď už opravdu k jádru věci.
Petra Buzková byla dlouhá léta nejoblíbenější českou političkou. Václav Havel ji zařadil do seznamu nadějných politiků. Mimo jiné byli v tomto seznamu i pánové Vladimír Mlynář a Stanislav Gross. Ale to je v tuto chvíli vedlejší. Podle agentur pro výzkum veřejného mínění dosahovala popularita Buzkové astronomických výšin. Možná právě proto, se sociální demokracie rozhodla postavit Buzkovou do čela pražské kandidátky proti Václavu Klausovi. I přes masivní mediální podporu našich mainstreamových médií však prohrála. Pražáci asi tehdy (2002) nepochopili, co je pro ně dobré. A stejně se zachovali i v roce 2006, kdy Petra Buzková kandidovala na primátorku.
Hvězda Petry Buzkové definitivně zhasla, když se ji Vladimír Špidla rozhodl posadit do křesla ministryně školství. V okamžiku, kdy měla ukázat, že není jen reklamní tváří své strany, selhala. Obdobně je na tom i Barack Obama.
Barack Obama sliboval, ostatně jako každý socialista, lepší svět. Obama mluvil o nových Spojených státech a o novém postavení USA ve světě. Je pravdou, že do jisté míry se mu to podařilo. Otázkou je, zda to Ameriku posílilo či oslabilo.
Na domácím hřišti začal Obama budovat evropský sociální stát. Ano, ten evropský sociální stát, který přivedl řadu evropských států ke krachu. Americký dluhový strop dosahuje pravidelně nových a nových výšin. Zadlužení Ameriky je obrovské. Se socialistou Obamou to však ani nehne. Šéf Bílého domu věří, že z hospodářské krize se musíme proinvestovat. Jak typický symbol evropského socialismu. Bohužel už i v Americe věří tomu, že stát je tu od toho, aby řídil ekonomiku.
Americký prezident má výsadní postavení na mezinárodním hřišti. Spojené státy jsou považovány za garanta svobody a demokracie. Řada utiskovaných národů či menšin hledá pomoc právě v Americe. S příchodem Baracka Obamy však došlo k oslabení pozice amerického prezidenta. Obama nemá jasnou koncepci zahraniční politiky. Jeho nerozhodnost a slabost posiluje státy a režimy, které představují riziko pro bezpečnost toho či onoho regionu. Ano, mám na mysli KLDR a její hrátky s jadernou bombou. A stejně tak mám na mysli Írán, který je fakticky jen krůček od dokončení atomové bomby. A jestliže Severní Korea rachotí atomem jen a jen proto, aby dosáhla na další potravinou pomoc, pak Írán chce vymazat z mapy světa Izrael. Při pohledu na Obamovu politiku vůči Íránu se vůbec nedivím izraelskému premiérovi, že nemá Obamu v lásce. Obamova slabost a nerozhodnost se naplno projevuje v situaci kolem Sýrie. Nebudu se teď zabývat tím, jestli je to či ono řešení dobré nebo špatné. O to tu ve skutečnosti nejde. Jde o to, že v této zemi zuří občanská válka, která má desítky tisíc obětí. Západ v čele s USA jen nečinně přihlíží a čas od času vydá nesouhlasné stanovisko jako reakci na aktuální události. Obama se není schopen rozhodnout, zda má zasáhnout a zamezit tak dalšímu použití chemických zbraní. A je jedno, zda je používají povstalci nebo vládní vojáci. Jak pak může Amerika čekat podporu spojenců v NATO, když sama neví, co vlastně chce? Díky Baracku Obamovi ztrácí Západ svůj vliv ve světě. Zarytí antiamerikanisté mohou slavit. Jejich největší nepřítel oslabuje. Otázkou však je, zda si tito stejní lidé uvědomují, že jestliže oslabuje Amerika, tak posilují Čína a Rusko. A osobně příliš nevěřím tomu, že pod čínským nebo ruským praporem bude svět lepší, svobodnější a bezpečnější.
Psáno pro www.eportal.cz
