Kdo udělá chibu, je blbeček?

Přiznal jsem v jednom článku, že nevím, že se důchody přidávají poměrně. Kdo má hodně, dostane víc, kdo málo, ten méně. Myslel jsem, že když si přečtu, že vláda přidá důchodcům 300 Kč, že to je všem stejně. Spletl jsem se.

Jeden z diskutujících pak napsal něco ve smyslu, že jsem tedy tak trochu hlupáček, když chci dělat politiku a nevím tak základní věc. Že prý dobré úmysly nestačí. V tom smyslu - o co se to snažíš hlupáčku, když nevíš, kolik je 1+1, tak se příště raděj už ani neozývej.

A mně při tom došlo, že toto je přesně ta věc, která je prorostlá celou naší společností, počínaje školstvím a která ničí potenciál, který v lidech je.

Mě ta výtka neodradila, jsem na kritiku zvyklý, není to příjemné, ale umím s tím žít. Vím ale, že na jiné lidí mají podobné věty mnohem horší dopad. Vyčerpávají a ničí životní energii.

Je to potřeba změnit. Změnit paradigma.

Dělat chyby není špatně.

Přiznat chybu není špatně.

Lepší mít dobrý úmysl a udělat chybu, než mít špatný úmysl a udělat ho bezchybně.

Nemám to tomu diskutujícímu za zlé, někdy se tak chovám asi i já, i já jsem do značné míry produktem našeho školství.

Udělal si chybu nebo dokonce více chyb? Dostaneš špatnou známku. Nejsi dokonalý - jsi tudíž špatný. Tak to v životě chodí, nestojíš za moc. Uspějí jen ti, co chyby nedělají.

Já myslím, že lepší je naučit se říkat: Tys to nevěděl? To je dobře, že si to přiznal a teď už to víš. Příště to zvládneš líp. Nikdo neví všechno. To je život. Běž a poznávej ho dál a neboj se přiznat, když něco nevíš.

Hezký den všem.