Příběh sobotního dopoledne s nečekanou pointou...

Ve Student Agency se prý včera rozbil autobus. To se stane. Namísto toho, aby našli jiný nebo zrušili některé spoje, napsali už jen, že tento spoj bude mít zpoždění, ale nebyla to pravda. Ten autobus vůbec neměl přijet.

Někdo si jen ulehčil práci a řekl si, že se "socky" vlezou do toho dalšího spoje. Jenže se jich tam přes dvacet nevešlo, já mezi nimi. Takže si koupíte lístek den předem na 10:30 a v 11:00 vám řidič řekne, že máte smůlu a že možná pojedete ve 12:00.

Od Jančurovy firmy mně nas*aly tři věci:

Že nebyli schopní den dopředu zajistit náhradní autobus. To bych ale ještě pochopil...

Že se za zpoždění busu v 10:30 omluvili až v 11:02 a napsali, že můžeme jet ve 12:00... To už mi OK nepřijde.

Nejvíc mě ale vytočilo to, že klidně nechali v prodeji lístky a jen tam dali hlášku, že bus bude mít zpoždění. Stačilo jen spoj zrušit a každý by se nějak zařídil. Bylo mi to divný už včera, že tam svítilo zpoždění 30 minut den dopředu, ale říkal jsem si, že asi jen něco nestíhají. Nenapadlo by mě, že prodávají lístky na autobus, o kterém vědí, že nepojede...

To ale není příběh, který Vám chci vyprávět.

Ten přístup Regiojetu mě naštval. Udělali si dobrý den z cestujících a hodili to na poslední chvíli na řidiče, ten to ale neměl šanci vyřešit. Někdo na help lince mu před námi řekl, ať vezme ty, co se vejdou a zbytek tam nechá...

Teprve tohle mně nas*alo na maximum. Oni o tom celou dobu věděli a nechali to jen vyhnít...

A tady příběh pomalu začíná...

Přemýšlím, co s tím. Nechci se cpát dopředu a urvat jedno z volných míst, když je jasné, že většina se tam nevejde. Říkám teda řidičovi, že si stoupnu před autobus, kterým jsem měl už dávno jet a nehnu se, dokud nepošlou náhradní, nebo třeba taxíky, že mi to je jedno. (Kdysi před 25 lety jsem to už tak udělal a výsledek byl ten, že řidič ČSAD nakonec všechny, co se nevešli, nabral na stojáka, když jsme se "domluvili" a já mu slíbil, že pokud bude platit pokutu, že má stojící lidi v autobuse, tak že ji za něj zaplatím. Byl to tenkrát poslední spoj a ČSAD mělo monopol a málo spojů.)

Tak říkám těm lidem na zastávce, co na ně nezbylo místo: "Pojďme si stoupnout před autobus, ať to ta firma začne sakra řešit, jinak ten bus odjede a my tam budeme čekat jak ovce další hodinu."

A toto je ten příběh...

Z těch dvaceti lidí, co nadávali a byli naštvaní, se ke mně nepřidal nikdo. Ani jeden. Dva mi navíc řekli, že to je nesmysl, že jen zdržím autobus a nic nedokážu. Řidič mi řekl, že na mě zavolá policii.

Trval jsem na svém a stál před autobusem. Jeden další cestující přišel alespon na kraj chodníku, aby mi vyjádřil podporu, ale před autobus nešel. Řidič volal s dispečinkem, co s tím. Říkám lidem ještě jednou, pojďte mi pomoc, ať tam nestojím sám, když nás bude víc, budou to muset na firmě nějak vyřešit. Nikdo se ale ani nehnul.

A teď přijde pointa.

Za chvíli vyšel řidič z autobusu a nevím, jak to udělal, ale říká mi: Mám tam ještě jedno volný místo, pojďtte si sednout. A mně ve vteřině proběhlo těchto několik myšlenek:

Nejdřív: To ale není spravedlivé, neřeší to situaci těch dalších dvaceti lidí. To bys neměl vzít. A dříve bych to nevzal. Jenže je mi 50 a něco už jsem zažil. A hned mi tam proběhla druhá myšlenka. Chtěl jsi zase bojovat za ty lidi, ale oni nebyli schopní udělat ani těch pár kroků. Raději brblali, ale nic neudělali. Stáli tam jak ovce, neschopné se trochu poprat za svá práva a malinko něco riskovat. Kolikrát už jsi takovou sitauci zažil... Pro ně tady chceš zase "bojovat"? Stojí ti to za to? Stojí oni za to? A řekl jsem si v klidu, že už ne. Poděkoval jsem řidičovi, nastoupil a odjel.

To je celé.

Dnes se ve mně uklidnil ten naivní bojovník, který se snažil pomáhat lidem, kteří o to často ani nestáli. Vrátil meč do pochvy a řekl si, OK, když to nejde, tak to nejde. Budu bojovat i za ostatní zase rád, ale ne sám. Musí o to stát i ti druzí. Někdy je potřeba bít se jen sám za sebe. Pro mě velké probuzení...