Já proti jednotlivým Rusům nic nemám a nikdy jsem neměla. Tedy kromě toho nynějšího nejvyššího a jeho podporovatelů - těch, kteří za tu válku můžou.

Tehdejší naše okupace hlavně pomohla ty naše politiky držet u moci a diktovat nám jejich ústy mnohá pravidla. Rozhodně nás tady hodně společensky i hospodářsky ovlivnili. A že nás ovlivňovali dlouho. Není to jen otázka počtu obětí.

Okupace znamená nadvládu, vnucování svých požadavků. Nejen viditelných, ale i skrytých. Podrobené národy nikdy moc nelnuly láskou k někomu, kdo jim vnucuje svou představu "kultury".

Hlavní je dnes to, že zaútočili na suverénní stát pod falešnou záminkou. A že kdybychom je nechali vyhrát, tak nás za 10 nebo 20 let čeká buď taky válka, nebo se jim zase ústy některých politiků poddáme dobrovolně.

Bojíme se o svou svobodu (nechcete tady zase mít ruský režim, že ne?) a o naši ekonomiku, abychom se nezřítili do totálního průšvihu.

A je logické, že strach ve spoustě lidí vzbuzuje negativní vášně. Nebo to snad není přirozené?

Myslím, že k oné sovětské okupaci (i když de iure neexistovala) by mělo být přičteno už poválečné období - bez SSSR by nebyl ani únor 48, ani brutalita 50. let.

Jinak v přístupu k historickým událostem asi nelze odhlédnout i od časového faktoru. První SV znamenala pro české země stejné ztráty jako ta druhá (možná i vyšší)- ale novější dějiny "překryly" palčivost tohoto strašného období. A mimochodem nově vzniklým Československem také proběhla vlna obrazoborectví (kdy zdaleka nešlo jen o sloup na Staroměstském náměstí); růžový tank z toho vyšel ještě dobře...

Ohledně vztahu k Rusku po roce 1989 - mám dojem, že až do projevů agresivní Putinovy politiky počáteční opovržení postupně sláblo. Vždyť svého času i hokejoví fanoušci (desetiletí upřímně nenávidějící vše sovětské/ruské) ze své zaujatosti ubrali

..... společenské jevy a dění příští či budoucí se mj. odvíjí od tradic a paměti národa v tom dobrém i špatném!,- zásluhou historiků dnes předkládáte neoddiskutovatelná fakta (i když si na pohnuté události "dneska prakticky nikdo aktivně nepamatuje"),- zpochybňování, korekce, fabulace a ideo progresivně korektní lži doprovází lidstvo po celou jeho historii a "žhavá současnost" není výjimkou!,- ........ snad proto si každé takové připomenutí zasluhuje díííky!

Přibližně 8 500 čs občanů bylo popraveno, v dopbě protektorátu přes 20 000 čs. občanů zahynulo v koncetračních táborech, nebo při výsleších bez rasového podtextu, kolem 8 000 čs. občanů přišlo o život při ozbrojených střetech, 15- 19 tisíc čs občanů padlo při Slovenském povstání, přes 4 000 čs. občanů zahynulo při náletech a i v sudetech, přes 3000 čs. občanů zahynulo při pracovním nasazení, na východně padlo frontě padlo 5 620 čs. občanů a 1 200 čs. občanů na západní frontě, asi 7000 cikánů, bylo zavražděno, 272 000 Židů bylo zavražděno. Z toho 80 000 v Českých zemí, Slovenská země 70 000, Sovenská území obsazena Maďarskem 42 000, Podkarpadská Rus 80 000. To je celkem 272 000 Židů.

To, jaké vztahy máme k Německu a Rusku se odvíjí od současnosti, nebo nedávné minulosti, ne od válečného konfliktu, který dneska prakticky nikdo aktivně nepamatuje.

korytáři, máš pravdu - “ seš směšný a trapný politik, mluvka.”

Ač jsem kritik toho, jak je nadřazován 21.8.1968 nad 15.3.1939, tak tady s vámi vůbec nesouhlasím. Je snad jasné, proč máme dobré vztahy s Německem a špatné s Ruskem. Němci Hitlera neuctívají, Rusové Stalina a nejspíše i Brežněva ano. A i s těmi pomníky to je pochybné. Máme tady památníky neznámých vojínů, které nikdo neničí. Na druhou stranu maršál Koněv spolu se svými soudruhy nás spíše zabíral, než osvobozoval. A podílel se taktéž na roce 1968.

Je ale smutné, že dnes 15.3. není skoro slyšet o 15.3.1939. Proti tomu je posvátný 21.8., kdy si soudruzi pouze vyjasňovali, jakými prostředky budou v totalitě pokračovat.

Těžko srovnávat nesrovnatelné. Tedy dobu II.WW s dobou, která vyplynula z oné války, a přešla do tzv. války studené, z které vyplynuly tzv. sfér vlivu. Co se týká tzv. ,,pocitu národního ukřivdění", I to je více než diskutabilní. A skuteční(!) pamětníci oněch dob, TEDY TI DOSPĚLÍ(!) již PŘED II.WW, většinou ani nežijí. Jistě by nám dnes mohli ,,vyprávět", ač i jejich zážitky i dojmy by se mohlz v mnohém lišit. P.S.: pocity ukřivdění bývají většinou projevem vlastní malosti.

V Rudé armádě nebojovali jen Rusové, ti tvořili kolem 60% početního stavu Rudé armády, ale i Ukrajinci, Gruzínci, Bělorusové a další národnosti tehdejšího SSSR. Těžko lze také mluvit o osvobození Rudou armádou, když k nám přinesla novou tentokrát rudou totalitu.