Společnost bez ideologie

Existuje takové mírně přesvědčení, mezi intelektuály, že je nutné hledat míru a soubor idejí,jež se souhrnně nazývá ideologie, která ukáží nám méně zdatným v tom uvažování, jak žít a jak na to. 

Možná tomu je tak, leč mám jistou zkušenost, že jsem žil mezi lidmi, kteří bez jakékoliv zvláštní ideologie, žili svůj život, kde se praktikovalo, něco, co bych nazval „žité desatero.” A ti lidé věděli, že stačí být tolerantní k druhému, když je trochu jiný, minimálně věděli, že lepší je spolupráce, než spory o pravdu. 

Intelektuálové hledají rozdíl mezi pravdou a lží. Pokoušejí se definovat, co je dobro a zlo. Běžný člověk se zajímá o to: Co je výhodné pro tu či onu komunitu, toho, či onoho člověka. Průběžně modifikují pravidla a dohody, které mají usnadnit život komunity i jednotlivců. 

V Evropě lidská komunita dospěla k názoru, že lidé jsou si rovni, mají stejná práva, muži a ženy. Na tom jsme se více méně dohodli a praktikuje se ona dohoda. Stejně tak jsme se dohodli, že zákon platí pro každého, bez ohledu na majetek a společenský statut. Toto jsou dohody o pravidlech lidského soužití. 

Dále jsme se dohodli, že majetek je nedotknutelný, pokud ho kdokoliv řádným způsobem nabyl. Dále jsme se dohodli, co je trestné a co nikoliv. Výčet by byl dlouhý. Pokud někdo krade, podvádí, zabíjí, bude potrestán podle zákona. 

Dále jsme se dohodli, že každý má právo se shromažďovat, hlásat veřejně své názory, vyznávat náboženství, které ale nesmí ohrožovat vyznavače jiných náboženství. Nikdo nesmí být nucen dodržovat náboženské předpisy, které sám nevyznává. Takže ateista nemá povinnost na Velikonoce chodit do kostela, nebo na Vánoce zpívat koledy, či o Ramadánu se postit. 

Každý má právo hlásat svůj soubor idejí, ale ne každý soubor idejí je závazný pro všechny. Jednoduše řečeno, nemám povinnost zkoumat jestli je ideologie dobrá, či špatná, ale mohu se zajímat, jestli mi vyhovuje a proč? Některé ideologie, jako komunistická a nacistická jsou zákonem v mnohých zemích považovány za zločinné. 

Jak je vidět, lidský život nestojí na ideologii, ale na pravidlech lidského soužití. Které si jednotlivé komunity a civilizace mezi sebou dohodnou. Lidé mohou mít různé představy, různé ideje, přecházející do ideologie, ale osobně preferuji jakýkoliv neideologický způsob soužití. 

Snesu vedle sebe ateistu, buddhistu, muslima, socialistu, komunisty už těžko, neb jejich ideologii považuji za obecné ohrožení, stejně jako nacisty. Ty ateisty, buddhisty, muslimy, hinduisty přesně do té doby, než mne začnou vnucovat svůj pohled na svět. Ideologii feminismu považuji v současném stavu za vysoce pomýlenou a nebezpečnou, protože v základě považuje jedno pohlaví za podřadné a sobě nebezpečné. 

A ani se tím netají. Pravé feministky, jak jsem se dočetl v jejich materiálech, mají pocit, že pro ně existují jen práva, ovšem nikoliv už povinnosti. Něco plnit je z jejich hlediska laskavost, nikoliv povinnost. Pak pochopitelně jim nemůže fungovat soužití s muži. Tam kde má jedna strana jen práva, tam se nejedná o partnerství, ale o vztah založený na podřízenosti. 

Jsem-li ovšem svobodný člověk, což jsem, nemám žádnou zákonnou povinnost se řídit názorem, že vůči druhé straně jsem bezprávný. Že jsem nepřítel, se kterým se zachází jako s póvlem. Chápu, že se lidé dožadují jistých práv, ovšem nejsem v pozici, kdy se vším čeho se druzí v rámci ideologie dožadují, musím souhlasit. 

Doufám, že jsem panu Zátureckému dostatečně jasně objasnil, že společnost bez ideologie s dohodnutým rámcem pravidel může ledabyle existovat. Lidé se mohou zabývat idejemi, které pro jejich osobní život mohou být důležité, a mají mít tu možnost, ale společnost podle mého mínění funguje podle pravidel, která jsou závazná pro všechny.