Naprostý souhlas. Společnost bez ideologií vnucovaných nasilu každému a stojící na souboru základních pravidel a jejich dodržování. Vůle ta pravidla dodržovat určitě chce kus přesvědčení. Ale mezi přesvědčením (svědomím) a ideologií je propastný rozdíl.

Když jde do tuhého, tak lidé se svědomím někdy třeba i obětují vlastní život, když není zybtí. Zatímco ideologové obětují životy jiných: po statisících, milionech a desetimilionech.

Popis principů soužití, (k nimž se evropská civilizace dopracovala po mnoha strašlivě tragických zkušenostech), jak je v textu podán, se mi líbí.

Oprava: "když není zbytí"

Tak nejdříve musím vyjádřit hluboký údiv nad neslýchanou poctou, které se mi z Vaší strany dostalo - věcná a podrobná odpověď bez osobních narážek, dokonce formou samostatného článku! (Lakonickou odpověď přímo v diskuzi nebudu komentovat.) Jsem skutečně dojat.

Bohužel hned na to musím konstatovat, že Vaše odpověď se zcela míjí se zamýšleným významem mé pochybnosti o realizovatelnosti "bezideologické" společnosti.

Jak jsem v minulé diskuzi uvedl, neumím si představit společnost, která by byla prostá ideologie, tedy nějaké soustavy představ a pojmů o světě a o sobě samé (myslím společnost jedinců na už na takovém vývojovém stádiu, kdy už používají jazyk a jsou schopni spolu sdílet význam). Na to mi odpovídáte, že společnost může bez ideologie existovat prostě tak, že si stanoví pravidla, třeba desatero, práva a povinnosti a základní vymezení svobod každého jedince. Z této odpovědi usuzuji, že jsme si asi v pojmech idea a ideologie nějakým zásadním způsobem neporozuměli. Neboť se ptám: není snad jakýkoli soubor pravidel, postupů, vztahů a praktik založen na nějaké ideologii? Můžou existovat pravidla, praktiky a rituály, které nejsou ztělesněním nějaké ideje, nějakého zdůvodnění, motivu, úmyslu tedy lidské představy o světě? Jak mohou vzniknout pravidla bez předcházející myšlenky, myšlenky, která něco vyhraňuje, ustavuje, omezuje, která říká "věc se má takto, nikoli naopak"? (například mylšenky, že člověk je cosi odlišného od zvířete.) Ve Vašem pojetí je zřejmě ideologie teprve čímsi druhotným, jakousi pomyslnou knížkou nápadů a tezí, které vznikají jako jakási nadstavbová aktivita nějaké společnosti nebo jedince, něco jako třeba studijní obor. Ale ideologie, tedy reprezentování světa způsobem představ, pojmů, esencí, forem, struktur a pravidel hry, je už vlastní jakémukoli společenství nebo jedinci, který nějak reflektuje realitu. Tak například několik bodů z Vašeho zdánlivě neideologického světa: rovnost lidí, rovnost pohlaví, právo na majetek, rovnost před zákonem...

... rovnost náboženského vyznání (mimochodem, ideologie liberalismu), konání toho, co je pro společnost prospěšné (mimochodem toto hlásá ideologie pragmatismu a utilitarismu) anebo třeba dopravní předpisy... toto vše považujete za neideologické koncepce? To jsou pouze jakási neutrální pravidla, stanovená bez jakéhokoli poukazu na nějakou ideu, nějakou představu o optimálním fungování pravidel smaotných? Jestliže jsou prosty jakékoli ideje, na základě čeho k nim pak lidé mohli dospět?

Pane Jílku velká karma.

Přesně jste vyjádřil to, o čem jsem dlouho přesvědčen - ideologie není pro fungování společnosti potřebná, naopak její prosazování škodí, podstatný je soubor pravidel vzájemného chování. Taková společnost může poskytnout maximální míru svobody.

Jak se do toho zamotá ideologie, je po svobodě.

Mnedle je to pouze terminologický spor vycházející z toho, že si pod termínem ideologie každý představuje něco jiného. Každý má něco čemu můžeme říkat světový názor nebo hodnotový žebříček nebo soubor morálních pravidel. Negativní význam to získává jednak když se někdo snaží svoje názory vnutit ostatním, a také když jsou lidé ochotni bezmyšlenovitě přijmout nějakou "out of shelf" ideologii, místo aby se každý sám odpovědně zamyslel nad tím co považuje dobré.

Ano