Sliby a přísahy nech za dveřmi

Vzhledem k tom, že se zabývám terapii závislostí, automaticky se zabývám terapii vztahů. Oboje tyhle dvě obtížné životní situace spolu souvisí.

Závislí, kteří podstoupí terapii, hlavně ústavní, jsou většinou
tiše i nahlas utvrzováni, jak všichni ocení jejich snahu. Což možná
tak bude, ale ne všichni chtějí s tím závislým/závislou pokračovat v
dalším vztahu. Partnerským, pracovním, přátelském.

Tohle není zrovna komfortní situace jak pro samotného závislého,
tak ani pro ono okolí. Zkušenost mi říká, jak osobní, tak i jiných
lidí, že od někoho odejít, není vždy jednoduché, někoho propustit už
vůbec ne, a než se lidé, ti i ti srovnají s novou situací, trvá dost
dlouho.

Téma rozchodů a rozvodů mi vyšlo na dvě knihy a několik desítek
blogů. Budeme se zde zabývat situací, kdy se partner, zaměstnavatel
rozhodne vztah ukončit. Ono rozhodnutí má své důvody a fáze.Rozdělil bych je
asi takhle.

• Oznámení, partnera, zaměstnavatele, kamarádů, že pokud se něco nezmění.
  Je konec.
• Ujištění, že ve vztahu, pracovním, partnerském, se bude pokračovat.
• Nástup do terapie, ať už ústavní nebo ambulantní.
• Zjištění partnera/partnerky, zaměstnavatele, že odchodem do terapie, se
  partnerům a okolí ulevilo.
• Zjištění, že je klid, že si zaměstnavatel, partnerka/partner uvědomí,
  že absencí závislého nic neztrácí.
• Pak následuje rozhodnutí o ukončení vztahu. Pracovního poměru atd. Oznámení se děje formou osobního sdělení, písemnou, či telefonickou,
  partneři si chtějí ulehčit situaci, zaměstnavatel splnit zákonnou povinnost
  a navíc je pro něj jednodušší oznámit písemně, než osobně.Občas napadne provinilého závislého, že jeho malérů už bylo tolik, že se
  stydí vrátit a ukončí vztah, pracovní poměr sám. Ale to už je trochu jiná
  situace, i když se nedá říci, že jde vždy o moudré rozhodnutí.Ti i ti jsou tedy v obtížné situaci, která vyžaduje nějaké pokud možno
  pro všechny strany snesitelné řešení. Partnerky/Partneři mnohdy k tomu
  rozchodu přidají oznámení o novém vztahu, který navázali, či zveřejní vztah,
  co měli už v době odchodu závislého do terapie.Ti, co jsou v ústavní terapii se mohou, podobně jako ti v ambulantní
  terapii opřít o terapeutický tým, terapeuta a mnohdy tak činí. Jiní, mají na
  vině samotnou terapii, pokud by nenastoupili, nenechali se obelhat, takhle
  to nemusel dopadnout, říkají. A odcházejí. Buď aby se pomstili, nehodné
  ženě, muži, či si vyprosili nepropuštění, nebo rozvod, rozchod.Myslím si, že je několik věcí, které si nelze od druhých lidí
  vyprosit či vynutit. Lásku a víru. Tyhle dvě věci si nikdo na nikom
  nevyprosí, nevynutí. Na obojí si musí člověk počkat. Vím-li jako
  závislý, že jsem v posledních několika letech se nechoval tak, aby mne druzí
  milovali a věřili mi, pak mi nezbývá nic jiného, než čekat, zda se jejich
  postoj, citový vztah změní.Ptají-li se mě lidé, co s tím, když mu žena říká, že mu nevěří, že se
  bojí, že neví jestli s ním chce žít, chápu jeho dotaz, jako dotaz nejistého,
  provinilého člověka, který si uvědomuje, že nese následky, nechce se mu nést
  ono břemeno, ale vlastně je v pozici, kdy mu zbývá jen víra, že pokud se
  bude chovat tak, aby byl přijatelný pro své okolí, mnozí mohou svůj postoj
  vůči němu změnit.Milan Chladil sice zpívá: sliby a přísahy, nech hlídat u dveří a já
  zapomenu rád, na to co musí se stát… Ale sliby a přísahy, typu:
  Už nikdy, všechno bude jinak, bude lépe, většina těch co
  opouštějí a nechtějí setrvat v tom vztahu, vnímají ,jako kecy v kleci. Slyšeli jich
  tolik, že už je žádné další nezajímají. Víru v jeho slova nemají a láska je
  v troskách. Mají nakonec sami co dělat se sebou. Což většinou zjistí i po
  rozvodu, či rozchodu.Takže většinou říkám: „Žádné sliby, žádné ujišťování,
  dělej, co máš, co se ti v té terapii říká, projev lidem, co se ti snaží
  na základě svých zkušeností prospět, víru ty, a uvidíš.”Pochopitelně, chce výsledek na základě ujištění, které funguje hned,
  včera bylo pozdě. Tohle je denní terapeutický chleba terapeutů závislých,
  kteří si netroufnout ujistit své klienty, že se k nim zaručeně žena/muž
  vrátí, ale mohou mu nabídnout velkou pravděpodobnost, že se jeho život změní
  k lepšímu. I bez starého zaměstnání, manželky, či milence.Rád používám dvě hesla a zase je opakuji: „Lidé odcházejí, lidé
  přicházejí.” A druhé: „Nepronásleduj krásnou ženu, mohl bys
  minout jinou, ještě krásnější.” Nikdo nevíme, co nás kde čeká. Protože
  jediná jistota mimo smrti je ta, že vše je nejisté. Žijeme v nejistém světě,
  kdy nikdy nevíme jestli záchvěv motýlího křídla na Japonskem, nevyvolá
  uragán nad Evropu. Jak praví teorie chaosu.Pokud lidé dokáží v takové situaci počkat, nesnažit se něco řešit, nechat
  ten život plynout, zjistí, že mnoho požadavků, které mají se jednoduše
  vyplní samy. Situace se zklidní a emoce opadnou. Pak se většinou dá časem
  něco vyjednat. Pochopitelně, jsou ti, co chtějí všechno a hned a nechtějí
  čekat, ale o těch se tu nepíše. Jo jo.