Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kořeny jsou kořeny i v zakryté zemi

Byla to velmi zvláštní cesta. Autem, trvala osm dní, objeli jsme Čechy, Slezsko, Polsko, hlavně jižní, především bývalou Halič, stavili jsme se v rodné vsi mé matky, kde jsem ještě našel nějaké příbuzné.

 

Autem se cestuje snadno. Hlavně po těch krásných okresních silnicích. A tak jsme putovali. Jelikož jsem procestoval svého času celou Českou, Slovenskou republiku, i docela velký kus Polska pěšky, myslel jsem, že už mě nic nemůže překvapit.

A ono překvapilo. Jeli jsme hlavně do Haliče. Z historie vím, že Halič byla místem, kam se chodilo za Rakouska-Uherska za trest. Pokud jsem něco o ní četl, tak jako o místě, kde byla špína, bída a Židé. Mnoho Židů. Takzvané štetly, tedy městečka, které obývali převážně Židé. Ty městečka dodnes existují, ale žádní Židé tam nejsou. Holocaust. Na mne dolehla ta země tou prázdnotou. Najdete synagogu, ta stojí, ale je v ní například knihovna.

Místo, kde se staletí modlili lidé a na těch budovách je jen, že z okolí zmizelo za druhé světové války dvacet tisíc lidí. Vyletěli komínem. Jihovýchodní Polsko je zvláštní kus země. Díky tomu, co jsem psal v předchozích řádcích, tak samotnou zemí. Prostě jsem hledal, čeho bych se tam chytil. Lidé jsou slušní, vstřícní, ale pořád mám pocit, že na té zemi leží to prokletí holocaustu.

Dokud o tom člověk čte, je to statistika. Děsivá, ale vlastně jen nepředstavitelné číslo. A najednou najde člověk místo, kde byl židovský hřbitov. Poválené pomníky, zarostlé, zpustlé. Nemá se kdo o ty hroby starat. Četl jsem o těch místech od autorů, jako je Martin Buber, Jiří Langer, Isaac Singer. Neuměl jsem si tu jejich Halič, východní Polsko představit. Teď jsem ho viděl. A prožíval. Prožíval tu prázdnotu té země. A to nejsem Žid.

Ta země je plná lidí. Ale ti Židé tam nejsou. Bohužel. Dá se říci, že je to znovu osídlená země. Jako u nás Sudety. Narodil jsem se v Sudetech, cítím se tam doma, podobně jako ti Poláci, co znovu osidlovali Halič, Slezsko, ten kus Německa, odkud byli odsunuti Němci a jejich zem byla dána náhradou Polákům ze východní území, co jim sebral Stalin.

Pamatuji se, jak jsme říkali: „Tohle je snad ještě po Němcích.” Aniž by nám došlo, že všechno, co v tom Děčíně bylo, bylo po Němcích. Němci, kteří se dlouho cítili jako Češi, protože se do devatenáctého století považovali podle místa života, nikoliv podle národnosti. Aby se nakonec stali nepřáteli, kteří s námi najednou nechtěli žít. Když předtím s námi žili osm set let. Také jsou ty Sudety vlastně tou zakrytou zemí. Podobně jako Halič.

Po čtyřech dnech jsme Halič opustili a vydali se na východ Slovenska, tam, kde, když jsem byl naposledy, vlastně žádní Slováci nežili, jen Rusíni. Do Stakčína. Rusíni jsou tam pořád, ale ubývají. Naštěstí tam ale žije můj bratranec Laci, o kterém jsem se domníval, že už nežije, on se to samé domníval o mě a nakonec jsme se setkali.

To, že žije jsem se dozvěděl od jedné starší dámy, která znala nejen moji matku, ale i celou rodinu. Hledali jsme ubytování, oslovili napřed jednu mladou dámu, ta když zjistila, že jsem skoro místní, její vlídnost, už tak velká, ještě vzrostla, poradila, poslala za synem oné zmíněné dámy, ten sice měl plno, ale ještě zavolal svou matku a tak jsme zdrbli živé i mrtvé. Jak se sluší a patří.

Setkal jsem se s bratrancem, šel jsem tam z lehkým srdcem, neb jsem věděl, že jako syn Katy, budu uvítán jako vážený host a nemýlil jsem se. Aby to bylo jako v románu, zastavil jsem dámu vedoucí kolo a ptal se na Laciho Pavlišáka. Sdělila mi: „Já jsem žena Laciho Pavlišáka.” Nepoznal jsem ji, ani ona mne. Vždyť jsme se neviděli pouhých čtyřicet pět let, co jsem tam nebyl.

Leč přesto otočila své kroky, zavedla nás k sobě domů, zavolala dceru, pověřila ji úkoly týkajících se starosti o hosty, aby vše bylo, jak se sluší a patří, podle rusňáckých zvyků. Laci byl v lese. Asi za hodinu dorazil s košíkem zvící velikosti nůše a nesl houby. Je mu sice už skoro osmdesát, ale na ulici bych ho poznal bez váhání. A bylo o čem mluvit.

Nakonec jsme zašli na hřbitov, kde jsou pohřbeni moji prarodiče. Cítil jsem tu návštěvu jako nutnost, abych jim řekl, co jsem celý ty roky dělal, co jsem ve Stakčíně nebyl. Pochopitelně ve zkratce. Jsem tak nějak toho názoru, že člověk má znát svoje kořeny, vědět, kdo je, odkud je, znát rodinné historie a předat je dál svým dětem a vnukům. Pokud nějak tedy má.

Je mi líto dětí, které neznají třeba své otce, své prarodiče, neb se matky rozhodly vzít věci do svých rukou a„nekazit” děti, které oddělily od otce, znalostí prarodičů z otcovy strany. Jo, kolik znám takových dětí, které už jsou dospělé, a neznají ani své otce, ani své prarodiče, natož nějakou rodinnou historii. Jsou bez kořenů a většinou bez nějaké životní jistoty.

Pochopitelně, matky, co tohle praktikují, ty jsou přesvědčeny, že „vědí nejlépe, co jejich děti potřebují.” A těm dětem tu „laskavost” poskytnou. Nakonec, já sám a moje dvě dcery jsme něčím podobným prošli. U té jedné se podařil navázat kontakt a i vztah. A když se na ni podívám, vidím svou matku. Taková je tam podoba.

Třeba se tam někdy vydá i ona sama. Aby našla své kořeny. Možná už tam nebude moc těch Rusňáků, neuslyší tu řeč, kterou jsem se v mládí docela naučil a jak jsem zjistil, moc ji nezapomněl. Nevzpomněl jsem si na všechno, jak se řekne, ale rozuměl jsem a pořád byl ještě schopný bisidovaty. Neb ve Snině se hutori a ve Stakčíně bisiduje. Jo jo.

 

Autor: Jan Jílek | pátek 27.7.2018 2:24 | karma článku: 16,84 | přečteno: 399x
  • Další články autora

Jan Jílek

My pony, rifle and me

Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”

20.6.2019 v 16:58 | Karma: 36,68 | Přečteno: 2422x | Diskuse | Osobní

Jan Jílek

Sladké je žít

Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.

26.5.2019 v 11:03 | Karma: 31,02 | Přečteno: 2077x | Diskuse | Osobní

Jan Jílek

Zbytečný pocit viny

Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.

8.5.2019 v 19:23 | Karma: 32,02 | Přečteno: 2454x | Diskuse | Osobní

Jan Jílek

Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."

Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.

5.5.2019 v 11:17 | Karma: 17,42 | Přečteno: 665x | Diskuse | Osobní

Jan Jílek

Nikdo nic za nikoho neodžije

Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...

26.4.2019 v 21:14 | Karma: 22,49 | Přečteno: 1146x | Diskuse | Osobní

Nejčtenější

Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor

6. února 2025  16:55,  aktualizováno  7.2 8:43

Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....

Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil

8. února 2025  21:05

Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...

„Je to tu peklo.“ Dva dny s narkomany na Andělu, drogovém epicentru Česka

4. února 2025

Premium „Já chci umřít. Fakt chci umřít. Rozumíte? Bože, prosím, ať už chcípnu, tohle není život, tohle je...

Masakr ve švédské škole si vyžádal deset mrtvých. Zahynul i pachatel, říká policie

4. února 2025  14:08,  aktualizováno 

Zhruba 10 mrtvých si vyžádala úterní střelba v areálu vzdělávacího centra v Örebro ve středním...

Šikaně čelila roky, říká matka napadené dívky. Škola pochybení odmítá

3. února 2025  13:26

Několik desítek dětí v sobotu v Hodoníně přihlíželo nevybíravým útokům na dvanáctiletou dívku. Ta...

Trump zavedl clo na dovoz oceli a hliníku do USA. Bez výjimek, uvedl

10. února 2025  23:58,  aktualizováno  11.2 6:02

Americký prezident Donald Trump oznámil zavedení 25procentního cla na dovoz oceli a hliníku do USA,...

Poslanci rozhodují o hlídačkovném pro vysokoškolačky s malými dětmi

11. února 2025  5:45

Poslanci rozhodnou o hlídačkovném pro vysokoškolačky s malými dětmi. Sociální příspěvek studentkám...

Hotovost pomalu mizí. Mladší Češi platí mobilem, starší plastovou kartou

11. února 2025

Obliba bezhotovostních plateb výrazně narůstá. Například jen za první pololetí loňského roku...

Do katastru nemovitostí jen s občankou. Opatření cílí na vytěžování dat a podvody

11. února 2025

Premium Prohlížení katastru nemovitosti má být napříště možné už jen s prokázáním totožnosti. Na občanku...

  • Počet článků 1219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 718x
Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek

Seznam rubrik

Oblíbené články