Kladný poměr k sexu a potažmo i k životu

Není nad staré distribuce OS. Vyladěné, bez potíží. Zkoušel jsem nainstalovat Solaris 11.4. Nainstaloval, zdálo se že správně, leč nechodil jak měl.

Dal jsem na starý disk starý Solaris 10 a vše klape jako hodinky. Vždy je dobré mít v záloze něco, co funguje a nepouštět se bezhlavě do experimentů, které nemusí dopadnout podle našich představ. Jo pokud máme nějaký prostor pro experimentování, pak ano, jenže jde jen o to, abychom v těch experimentech neuvízli.

Vyzkoušel jsem ve svém životě ledacos, nelituji toho, protože, kdo nic nezkusí, nic nezkazí, kdo nic nezkazí, toho povýší. Říkalo se za totáče. Mě tedy nepovýšili za mé experimenty se životem, mnohé jsem zkazil, dokonce jsem se nebál dělat chyby.

Nedělat chyby je snem mnohých těch „spravedlivých,” co neunesou ani sebemenší poskvrnku na své pověsti dokonalého jedince. A neunesou nedokonalost druhých. Vždy mají potřebu okamžitě zasáhnou a opravit. Mnoho komentátorů má pod blogy druhých tuhle potřebu, okamžitě upozornit na sebemenší „vadný detail.” který je třeba uvést na pravou míru a pokud dotyčný nedokonalý jedinec nesplní okamžitě jejich přání, pak nastává „litý boj,” za čest a právo.

Jo jo, já mám na své pověsti mnoho skvrn, dopustil jsem se mnohých chyb a omylů a dokonce je mi jedno, že má duše není sněhobílé bílá a není jako padlý sníh. Vždy se najde někdo, kdo mne na mé chyby a omyly upozorní a je překvapený, že se nechovám podle jeho přání a představ. Ono totiž se svými chybami musím žít jenom a jenom já sám.

Existuje něco, co by se dalo nazvat deset asertivních mýtů. Ony vlastně existují a musel bych hrabat ve svých papírech, kde je někde mám uložené ještě z dob svého výcviku v asertivitě, kdy myslím ten osmý mýtus říká: Musíš být bezchybný, nesmíš dělat chyby a pokud je děláš, musíš se cítit provinile. A hned pod ním je ono asertivní pravidlo, co říká: Máš právo dělat chyby, nemusíš se cítit provinile, protože pokud nezměníš své chování, musíš s těmi chybami, žít jen ty sám.

Tohle asertivní pravidlo mě vždy pomohlo ve všech případech, kdy jsem udělal chybu, či domnělou chybu a rozhodl jsem se, že je mi ta chyba celkem lhostejná, pokud neohrožuje můj, nebo něčí jiný život.

Takže když mi komentující napíše, že dělám tu a tu chybu ve svém životě, blogu mohu se rozhodnout, zda s tím něco budu dělat, abych uspokojil jeho touhu po mé dokonalosti, podle jeho představ, či je mi jedno, zda jeho touha bude naplněna a on bude šťastný. Nakonec jedno z těch asertivních pravidel říká, že se mohu rozhodnout, zda a jak chci být odpovědný za cizí štěstí, či cizí pocity. Já se většinou rozhodnu, že nejsem odpovědný za cizí štěstí ani za cizí pocity.

Ale tenhle způsob myšlení, chování nepraktikuji jen vůči komentujícím pod blogy, ale obecně v životě. Spousta lidí si z toho kouše obrazně nehty, někteří i skutečně, ale pořád platí, že jen já s se rozhodnu sám, co je pro mne důležité a co nikoliv. Socani, kolektivističtí sociální inženýři, co se stále snaží někoho přesvědčit, že zájmy společnosti jsou ty vyšší, než ty moje, jsou s takovým přístupem nespokojeni. Také se jim říká manipulátoři. Manipulátoři za pomoci hodnocení.

Taková ukázka manipulace za pomoci hodnocení z níž přímo tryská nespokojenost z toho, že nejsem podle něčích představ je zde:
Vite, Jilku, z Vas ta samolibost a arogance kape v davkach vic nez mensich ... no nic, udelejte si lnene seminko a ponorte se do nejakeho vychodniho filosofa, to jiste zabere ... jo, a hlavne chodit bos, aby si Vas lidi vsimli ... par takovych jsem v zivote potkal, nikdy nebylo o co stat ... je mi pouze lito tech, ktere jste vyuzil k naplneni Vasi samolibosti, nicmene ty pinetky, co jste zklatil nelituju, ze se nechaly oblbnout, kazdy sveho stesti strujcem ... ovsem nazyvat je “moje lasky”, to je pokrytectvi nejhrubsiho zrna, kam se na Vas hrabe provareny agent - a ze to je nejaky kalibr !!!

Chápu gentlemana, že je nespokojený s tím jaký jsem, zcela určitě se tím po nocích trápí, podobně jako několik dalších, leč zapomněl se zeptat těch pinetek, či jak je nazývá, zda i ony litují, že se mnou strávily, noc, týden, měsíc, či nějaký rok. Možná udělám anketu pinetek. Akorát poshánět ty adresy a telefonní čísla bude zřejmě náročné. Pokud si zazpívám s Vyčítalem svítil jak stromek vánoční, bylo to pro mne náročný... tak mi možná práce půjde lépe od ruky. Ale neslibuji.

Vím už dlouho, že je na světě mnoho lidí, co si dělá starosti o druhé, už jen z toho prostého důvodu, že by se museli zabývat sami sebou. Povolání mi potvrzuje, že starat se sám o sebe, o svou mravnost je mnohem těžší, než starost o mravnost druhých. Je snadnější najít viníka, který může za všechny osobní problémy, než si uvědomit tíhu vlastní odpovědnosti za vlastní život a osud.

Dal jsem si práci abych zjistil, co má gentleman na mysli pod pojmem: „Pinetky,” a zjistil jsem, že se jedná o sponky do vlasů. Zřejmě chtěl být vtipný a ukázat svou jazykovou vybavenost. Zajímavé, nazývat dámy pinetkami. Doufám, že je nechtěl urazit. Já se vždy zajímal jen o slušná děvčata s kladným přístupem k sexu.

Tuhle definici mám z posudků, co na mě psali velitelé plavidel, když mi nechtěli uškodit: Nejeví známky toho, že by neměl kladný přístup k socialistickému zřízení. Tuhle formulaci jsem zachytil v jednom posudku, co nám dali, na osobním oddělení po roce 1989, kdy bolševik šel od válu. Děvčata mají kladný poměr k sexu, já mám kladný poměr k sexu a setkáme-li se, je nám dobře. Že by nám gentleman záviděl? Ale ne, tak hluboko snad neklesl. Jo jo.

Já umím mlčet jako hrob a kácet dříví je můj džob
se ženou tady žiju v horským sedle
mám ruce jako lopaty a chlupatej jsem po paty
a nejsem jen tak hned z něčeho vedle