Je plno těch, co rádi řeší a soudí zásadně někoho jiného

(Jo, jo, jen kdyby nebylo tak těžké se tím řídit. Hned by bylo člověku líp. Jenže ono je to fakt těžké)

Těžké. leč ne nemožné

Jako největší zhůvěřilost uvelebenou v českých myslích mnoha...pozůstatek morálky pobožné vsi devatenáctého století a pak maloměštactvi, je to, že ten, kdo rád sex, tělesnost a osvobození mysli, je automaticky vadný charakter. Jde vždy o křehkou hranici neublizovat tím příliš svému okolí...pokud možno vůbec...ale tito svobodní také dost často...nebo zcela automatický taky nemají potřebu svazovat nebo dirigovat si ty ostatní. Takže vídáme dvojice s poutem prstenu co se věčně dirigují navzájem, jejich vztah je dávno bez jiskry, shovívavě jako k blbečkovi mají jeden ke druhému poznámky o jeho nemožností, v hospodě a na več8rcich dávají k dobru, že nejlepš8 sex je pro ne tlačenka...ale přetřásají každého, kdo se vedle s nekým pomiloval nebo nezije podle jejich morálky . Do sexuálních radovánek vstupují dva dospělí...je dobře si říct...chci to a to a tohle nečekej. Je v tom víc upřímnosti...i holt třeba smutné, než ofrněným pohledem na jiné svobodné řešit vlastne nesvobodu sama sebe.

Jo jo, V mém mládí se říkalo: Drogy, sex a rokenrol. No drogy, tam moc svobody není, ale sex a rokenrol, to už jde.