Co s trollem?

Občas se mi stane, že mne udiví, proč lidé nechtějí někoho na blogu smazat. Odpověď znám, ale emoce jsou rychlejší než rozum.

Protože jsou emoce rychlejší než rozum, stává se, že prožíváme pocit viny, i přesto, že víme, za poměrně krátkou dobu, že někoho smazat, znamená ho vyloučit z naší společnosti. Jsme nastavení na spolupráci, na sdružování a cítíme, že někoho vyloučit znamená i jisté osobní ohrožení. Zbavujeme se možných spojenců a přátel. Říkáme si.

Tohle a ještě jiné pocity námi zmítají. Ptáme se sami sebe: „Mám dát najevo svou slabost, svou neschopnost odpovědět tak, abych byl sám pro sebe ve znamení síly a moudrosti, abych byl člověk pohotový a schopný se ubránit.” Tyhle a jiné podobné otázky nám běží tělem na základě našich emocí a našeho rozumu.

Lidé obvykle místo toho víceméně podrobného popisu řeknou: „Něco mi brání a nevím co.” Ano, brání jim jejich emoce. Strach, stud, zlost a pocit viny, že tyhle takzvaně „negativní” emoce mají.

Většinou je jim vštěpováno, že spolupráce je nejvýhodnější, slušnost a laskavost mají největší efekt, umět se usmát na druhé lidi je společenský zvyk, který vlastně přináší bezpečí. A úsměv zaručuje společenský úspěch. Takový, jaký si každý umí představit.

Tak a co s tím? Nechci sám před sebou vypadat jako blbec a zároveň chci mít klid. Já jsem sám pro sebe vyřešil tuhle situaci položením pár otázek sobě samému.
 

• Chci být správcem a pánem svého blogu? ANO!
• Jsem tomu člověku něco dlužen? NE!
• Nechal bych toho člověka, aby se u mne doma choval tímhle způsobem? NE!
• Je můj klid a moje právo nebýt obtěžován požadavky druhých menší, než jejich právo nebýt cenzurován? NE!

Pakliže na všechny tyto otázky si odpovím podle jejich smyslu: Pak klidně smažu příspěvky, které nejsou k věci, příspěvky, které mne urážejí. Co je pro mne urážlivé a nepřijatelné rozhoduji sám. Jednou upozorním, aby ten člověk věděl, že si nepřeji, aby tímto způsobem se choval.

Aby tapetoval, bez ladu a skladu. Nevadí mi odlišný politický názor, ale netoleruji lživou propagandu, výmysly, nebo nařčení, která nemají žádný pravdivý základ a směřují k poškození mého, nebo někoho jiného.

Ano, manipulace za pomoci hodnocení, jsou velmi účinné a jen málokdo jim nepodlehne. Mnozí mají za to, že když si nechají líbit cokoliv, ukazují svou kvalitu. Ovšem nechci být kvalitní podle něčích představ.

Například: „Kdyby jsi byl silný a demokrat, pak uneseš všechno!” Přiznám se, že nechci být silný podle představ kohokoliv a nechci snášet vše. Necítím potřebu se trénovat v přijímání lží. Sám rozhoduji, co je pro mne snesitelné a co už ne.

Vím, že za burana mohu označit kohokoliv, ale pokud nevysvětlím, jaké má buran a tapetář chování, pak neříkám nic. Je dobré tapetáři sdělit, jaký způsob příspěvku nechci tolerovat, jaké chování nechci tolerovat atd.

Nikomu nevyhrožuji tím, co nehodlám splnit. Pakliže řeknu, že další takový příspěvek smažu, pak ho smažu. A klidně nechám toho člověka vykřikovat o cenzuře, ale pod jiným příspěvkem, než je ten můj.